Tak mám za sebou zase kousek kultury.

Kino „Akademický filmový klub Vesmír“ nabídl film Hanební pancharti od režiséra Quentina Tarantino. Od něj jsem viděl jediný film a to „Pulp Fiction: Historky z podsvětí“, neb takový Kill Bill, který byl v té době velmi omílaný, mne nenadchl už upoutávkou. A tak jsem neměl důvod tento film zhlédnout. Že Hanebné Pancharty natočil Quentin, jsem se dověděl až v titulcích na začátku filmu. Jsem totiž člověk, který se rád nechá překvapit a tak jsem si nechal vybrat film někým jiným. A děkuji za to, byl to skvělý film. Sice chvílemi moc krvavý, reálně neskutečný ale je to film. Je rozdělený do 5kapitol, které se prolínají dějem za druhé světové války. Nebýt 5té kapitoly, film bych hodnotil plným počtem bodů, ale poslední dějství bylo moc přitažené za vlasy a přehnané, řekl bych „Tarantinův styl“ z ukázek které jsem viděl na Kill Bill.

Brýle Eltona Johna nabídlo Divadlo Aréna . Čekal jsem od této hry úplně něco jiného než mi bylo nakonec představeno. Ono už vstup do sálu byl překvapením. Jelikož jsem se totiž zase nezajímal na jakou hru jdu, tak jsem byl překvapen na jaké scéně se hra bude hrát. Čekal jsem prostě více „formálního“ a ono bylo více „neformálního“ a lidského :) Děj, který provázalo tématické a kvalitní ozvučení, byl vcelku jednoduchý, ale přesto dostatečně dlouhý a hlavně ne nudný. Herecké obsazení a hereckého nasazení bylo opět a zase, jako jsem u Divadla Aréna zvyklý, skvělé. Tito herci mi vždy dokáží, že „divadelní hra“ je odvozena od „hrát si“ a hrát se má s plným nasazením.

Kultura je „péče o duši“