Radim kovo místečko

Dneska si tak s přehledem kliknu na záložku, abych mohl poslat příkazy z banky. A ejhle, odkaz nefunguje. Zabrouzdám na hlavní stranu a nestačím se divit. ČSOB změnilo hábit internetového bankovnictví. Musím říct, že ze začátku jsem nebyl velmi spokojen, neb přece jen jsem měl už naučené kam přesně kliknout. Ale po chvíli brouzdání a hledání kde co je jsem se do tohoto vzhledu zamiloval. Nejde totiž jen o změnu designu, ale i funkcí. Pozitiva jenž jsem zatím našel :

1. Již se nemusím přihlašovat kvůli penzijnímu připojištění pod zvláštním účtem. Mám vše v jednom
2. Vidím kolonku „Navýšení limitu platby platební kartou“. Což nemám vyzkoušené, jestli funguje a hlavně, co to stojí. Ale krok dopředu to je.
3. Více možností v zobrazení historie a nastavení.
4. Přehlednost!
5. Oblíbené. Můžete si vytvořit své menu.
6. Vzor příkazu lze vybrat z roletového menu přímo v příkazech k platbě.

A co se mi nelíbí :

1. Prázdné TITLE
2. Služba rychlostí zrovna neoplývá
3. Neukládá se login na přihlašovací obrazovce

Uvidíme, jak to půjde dále. Zatím mi vadilo jen první načítání stránky, které trvalo neobvykle dlouho. A tak jsem se bál, že se už nenačte.

Za ty prachy …

Mezitím, co zde nic moc nepřibývalo, byl jsem na páru představeních v divadle. Tak o tom bude dnešní příspěvek :

Divadlo II. : BAMBINI DI PRAGA Mám z této hry velmi smíšené pocity. Neříkám, že to bylo špatné, ale nebylo to prostě to, co jsem zažil poprvé. Tato hra ve mně nenechala žádný zážitek. Neříkám, že jsem se chvílemi nebavil, ale spíš až v druhé části a opravdu jen chvilkami. Navíc tam bylo hodně lidí a moc světla. Úroveň herců z pozice laika diváka, podprůměrná.

Divadlo III. : ČESKÉ NEBE aneb CIMRMANŮV DRAMTICKÝ KŠAFT Divadelní komediální představení nevážně. Ne, nemám slov jak nejen toto představení Cimrmanologů popsat. Je to první hra, kterou jsem viděl živě a : Stojí to za to! Popravdě, viděl jsem jen dvě jiné hry v TV, nebylo to tak dobré dokud to nevidíte živě. Pak vás budou Cimrmani bavit teprve i na obrazovce. Pokud mohu doporučit, tak si zajděte!

Divadlo IV. : Dezertér z volšan Paráda! To prostě musíte vidět! Víc slov myslím není potřeba k tomu, aby jste nejen toto divadlo, ale i přímo toto představení navštívili. Hodně dlouho jsem se tak nezasmál. Nerad bych prozrazoval děj, tak jen na okraj : „Přece se nebudeme s tchýní tak bavit.“, „Já vím co chcete, vy chcete baráček.“, „Jste duch Balabise? Ano nebo NE?“, „Něco tady mrtvolně páchne … Aha, to jsem já :)“, „Já tady jakože nejsem“. Pro zbytek různých hlášek, které se vám vryjou do paměti, si zajděte na představení 13. květen 2009 / Středa / 18:30 / 120/S Kč / Derniéra St.

Děkuji za to, že jsem narazil na Divadlo Aréna a za výkony herců, jenž jsou opravdu úžasné.

… a ne naposled.

V pátek 12.prosince jsem byl poprvé v životě od školy v divadle. Vybral jsem si dílo Sean O´Casey, Jiří Krejčík – Pension pro svobodné pány a to hlavně z důvodu toho, že film znám a tak jsem věděl co mně asi čeká. A nerad bych v divadle pak viděl nějakou hloupost. Prostě jsem chtěl mít první pocit z divadla vyloženě DOBRÝ!

Opravdu jsem si myslel, že divadlo je nudná zábava lidí co se neumí jinak bavit, jsou nudní, bojí se vlézt do lesa atd. Co se týká divadla měl jsem k němu vždycky postoj spíše ne-kladný, ale nikdy jsem ho nezavrhoval. Jen jsem neměl možnost se do divadla dostat s někým s kým by mně to bavilo i kdyby to byla nuda a abych šel sám? Tak na to jsem neměl.

Doba se mění, já se měním, lidi kolem mne se mění a já měl konečně možnost navštívit divadlo. Rozpaky jsem měl už jak jsem čekal v čajovně, než otevřou. Ale místní znalec čaje mne uvedl na správnou míru a řekl mi, že je to pátkem a úplňkem. Budiž, řeknu si a divadlo neřeším do té doby, než se objevím před vchodem a v davu čekám na otevření do sálu. Hned jak s dostanu do sálu, upadá nálada neutrálna a začínám se těšit. Vidím malý sál, kde se vejde cca. 100? lidí a na pódiu plno nachystaných rekvizit. No říkám si: „Paráda, to může být dobré. Ti herci si opravdu budou hrát a bude je to snad i bavit.“ Usedám do čvtré řady a jsem obeznámen s tím, že nejlepší je první a druhá. „Uvidíme!“, brouzdá mou myslí ve které se odehrává neskutečné zmatečno. Světla zhasli. Nic nevidím. Blik … a hra začíná. Do pódia se vkrádá pár … přesně ja to známe z filmu. Od této chvíle jsem se až do konce bavil. A to díky neskutečnému výkonu herců, vžití do děje a souhra s okolím, improvizace. Velmi dobrým rekvizitám a jejich použití herci. Také díky divákům.

Odnesl jsem si z divadla skvělý zážitek. Pro znalé : „Tak teď se Tě začnu asi opravdu bát. (výpad deštníkem do židle).“ Určitě a rád půjdu zase.

O΄Casey

Do očí tvých
černobrvých
chtěl bych já zřít
a pak zemřít

Vstal bych z mrtvých
obživnul bych
v náruči tvé
náruživé

Nechci v tomhle článku poučovat kuřáky, že kouření škodí zdraví a můžete na to umřít atd. Chci si jen zde odložit SVŮJ názor na kouření.

V prvním případě si řekněme, že jsem kuřák. A zatím ne závislý. Což se doufám nezmění. Nechápu lidi, co nedokáži bez cigarety přežít pár hodin, natož dní a tak chápu, že takoví můj názor nemusí ani s troškou pochopení přijmout. Kouření je pro někoho po jisté době závislé stejně jako čokoláda, kafe, sport, práce, partner/ka. Závislí jsou většinou ti, jenž neví proč začali kouřit a jaký smysl pro ně kouření má. Protože, ten který to již ví, buď přestal nebo zjistil, že je závislý a proto kouří. Pak je sorta lidí těch, kteří si zapálí cigaretu jen na akci, či raz za čas (týden-měsíc). Do této skupiny bych se velmi rád opět vrátil, což samozřejmě udělám. Vím proč kouřím a tak teď jen závisí na tom si říct TEĎ. Nechme tomu čas a já se zde opět ozvu jak jsem dopadl.
Jsou různé důvody, proč si myslím, že není problém být občasný kuřák.

1) Nesnáším kouření v místnostech. Jediné kde to toleruji je v práci, a tam kde vysloveně všichni kouří a je to jejich místnost.
2) Nesnáším kouření při jídle.
3) Nemám rád kouření v uzavřených hospodách bez odvětrávání.
4) Vadí mi, když vidím, že někomu kouř vadí a někdo na něj ještě schválně foukne.
5) Vadí mi kouření na zastávkách, zvlášť v budkách.

1) Vemte si z kuchyně hrnec. Nacpěte do něj nějaký suchý papír a vlhké listí. Doneste to obýváku, položte na místo kde není co by mohlo chytnout a zapalte. Říkáte si co, to melu? Je přece jedno čím si zasviníte svůj vlastní byt, kde máte trávit relax a pohodu. Místo toho tam kouř zasmradí vše od koberce přes záclonu až po pohovku a částečky prachu budou taky velké, což znamená častější utírání prachu.

2) Z bodu jedna a začněte první větou, avšak zapalte přímo v kuchyni při jídle. Vím, je romantické si opékat špekáčky venku u ohně a jíst při tom, ale určitě nemáte rádi, když vám dým jde přímo do tváře.

3) Kamarádi vás pozvou na pivko. Neodmítnete, ale víte, že pak máte ještě schůzku. Teď už vím, že prostě odmítnout člověk musí, nebo si najít nějakou hospodu, kde se nekouří (najděte takových víc prosím!), nebo kde je dobré odvětrávání. Stačí chvíli a všechno čisté oblečení, které jste měli se v rázu stane odporným smradem nejen pro okolí, ale i pro vás. Čím si skazíte vše, co má přijít po pokecu s kamarády.

4) Říká se, „Co nechceš aby lidé dělali Tobě, nedělej Ty jim.“. A kolik lidí je takových, že si vychutnává to, když mu někdo dělá naschvály, které se mu nejenže nelíbí, ale nedělají mu ani dobře?

5) Tak jak by měli nekuřáci tolerovat kouření kuřákům, měli by se v rámci tolerance k nekuřákům chovat i kuřáci. čili, pokud stojím na zastávce plné lidí, počítám s tím, že většině vyfouknutý kouř vadí. Což vadí i mně jako kuřákovi. Jaký je problém si prostě od nekuřáků odstoupit o pár metrů dále?!

„Kuřte si jak chcete, ale ne mně pod nosem“

Po poslední knize, kterou jsem přečetl se nebojím říct, ze nemůže být nic, co by se četlo hůře. „Norimberský proces“ je sice kniha plná zajímavých faktů. Ale právě ty fakta, která vyjadřují spoustu datumů a jmen, mne uspávaly, jelikož je mozek nedokázal zpracovat tak, aby si všechny zapamatoval. Jsem strašně rád, ze jsem si knihu přečetl, ale jsem stejně rád, že ji mám už „za sebou“.

Nynější kniha „Projekt Avalon“, mne zaujala už od třetí strany a to tak, že při její čtení jsem si svou vlastní blbosti, podpořenou zpožděním ČD, nechal ujet vlak. Sedím na nádraží a mam hodinu čas, než pojede vlak. Proto si čtu knihu, a sem tam se jedním okem podívám jestli na tabuli odjezdu už nesvítí můj vlak. Po době, kterou jsem v záchvatu čtení nedokázal odhadnout, mi to nedalo a pohledl nejen na tabuli, kde stále nesvítil můj vlak, ale i na to, kolik je hodin. A čtenáři, div se, bylo 12minut po odjezdu vlaku, který ani nesvítil na tabuli. Důvod byl prostý, všechny vlaky před tím, měli tak velké zpoždění, že můj se na tabuli nevešel.

Nikdy nevěř jen jednomu informačnímu kanálu!