Po poslední knize, kterou jsem přečetl se nebojím říct, ze nemůže být nic, co by se četlo hůře. „Norimberský proces“ je sice kniha plná zajímavých faktů. Ale právě ty fakta, která vyjadřují spoustu datumů a jmen, mne uspávaly, jelikož je mozek nedokázal zpracovat tak, aby si všechny zapamatoval. Jsem strašně rád, ze jsem si knihu přečetl, ale jsem stejně rád, že ji mám už „za sebou“.

Nynější kniha „Projekt Avalon“, mne zaujala už od třetí strany a to tak, že při její čtení jsem si svou vlastní blbosti, podpořenou zpožděním ČD, nechal ujet vlak. Sedím na nádraží a mam hodinu čas, než pojede vlak. Proto si čtu knihu, a sem tam se jedním okem podívám jestli na tabuli odjezdu už nesvítí můj vlak. Po době, kterou jsem v záchvatu čtení nedokázal odhadnout, mi to nedalo a pohledl nejen na tabuli, kde stále nesvítil můj vlak, ale i na to, kolik je hodin. A čtenáři, div se, bylo 12minut po odjezdu vlaku, který ani nesvítil na tabuli. Důvod byl prostý, všechny vlaky před tím, měli tak velké zpoždění, že můj se na tabuli nevešel.

Nikdy nevěř jen jednomu informačnímu kanálu!