Jako každý rok se pár bláznů vydává na menší, noční, zimní, tůru. Výjezd z Ostravy před desátou, pro některé přímo z práce. Jízda vlakem byla startovní čára pro dosažení druhého cíle, pořádně zapít Kantorovi narozeniny. Dosáhnout Lysou horu nebylo složité. Důležité je vylézt v Ostravici z vlaku (dost těžká psychická překážka), a vydat se prostě nahoru bez chtíče to po cestě vzdát. Ve složení oslavenec Kantor, Petra, Robert, Kmínek, Ivánek a já jsme obě dvě podmínky zvládli. A tak jsme se po druhé hodině ranní objevili na vrcholku, kde jsme se uhnízdili do tepla v chodbičce rádiového vysílače. Při cestě dolů, jsme s rozdělily dvě skupiny, kdy jedna si to šlapala přes Lukšinec a druhá (Ivánek a já) si razila cestu dolů přes Malchor. Razili doslovně, protože místy bylo po pás navátého sněhu. Naštěstí pod Ivančenou již začala stezka být vyšlapaná. Po cestě jsme potkali i hlídače trasy, sněhuláka. Přestože jsme to vzali „zkratkou“ přes Hotel Bezruč a Satinu (U korýtka), byli jsme na nádraží ve Frýdlantu poslední :)