Jedete na dlouhou dovolenou nebo snad potřebujete v jednom kuse fotit či prostě chcete mít železnou zásobu elektrické energie pro své fotoaparáty? Pokud vlastníte fotoaparát značky Nikon s typovým označení D80, D90, D200, D300, D700 tak vám prozradím jeden trik jak zbytečně nereklamovat funkční baterii i přesto, že vám ve foťáku nefunguje.

To si tak objednáte baterii EN-EL3e a čekáte celí natěšení na nový přísun elektrické energie. Baterie po dvou dnech cestování dorazí a dle měníte baterii ve svém Nikonu. Jenže fotoaparát hlásí, že baterie je vybitá a nezapne se. Co už, počkáte si tedy chvíli a než ta chvíle mine, dáte baterii nabít.

Baterie nabita! PAL! Aha, to jsme zase v jiném příběhu … :)

Takže ještě jednou : „Baterie nabita!“, a tudíž vám nebrání nic v tom aby jste tuto energii v akumulátoru předali svému společníkovi fotoaparátu Nikon. Čert to vem! "Baterie vybita . . . ", opět hlásí fotoaparát. Tož kde může být chyba? Špatný akumulátor? Reklamace?

Reklamace proběhne rychle a bezbolestně a za pár dní si opět můžete dát do svého fotoaparátu Nikon nový akumulátor EN-EL3e. "Baterie vybita . . . ", na vás nečekaně vyskočí hláška . . .


Příběh popsán výše je autentický přepis chvíle života jednoho mého kamaráda , jenž nečte návody ke svým elektronickým potřebám :) Ale popravdě, kdo ho čte?

No a pro vás, kteří jste pochodili také tak, že se s vámi nový akumulátor odmítá bavit mám návod pro rychlé vyřešení tohoto nemilého problému 

Každý fotoaparát Nikon má v Menu nastavení pro výběr baterie. A jelikož akumulátory a AA baterie mají jiné elektrické hodnoty, a podle nich se určuje stav nabití/vybití baterie, musíte nastavit správný typ baterie.

Nikon D90 > v Menu „Custom Settings (Uživatelské nastavení)“ → „d12: MB-D80 Battery Type (Baterie typu MB-D80)“ → „FR6 (AA lithium)“

Nikon D700 > v Menu „Custom Settings (Uživatelské nastavení)“ → „d10: MB-D10 Battery Type (MB-D10 battery type)“ → „FR6 (AA lithium)“

Nikon D80 > v Menu „Custom Settings (Uživatelské nastavení)“ → „32: MB-D80 batteries“ → „FR6 (AA lithium)“


AKTUALIZACE: Tak výše popsaný návod je mírně neefektivní. Funguje pouze chvíli. Tudíž zjišťovali jsme dále a zjistili že nové Nikony jsou více háklivější na přesné hodnoty baterií a tak NoNamy baterie často nefungují. Proto se vyplatí si koupit originál, nebo vyzkoušenou baterii.

Když nevíš, zeptej se

Želwička, žhavá živelná žena. Žádná žačka žabička! Žasne žalovaný železničář žádoucí žihadlo.

Venku prší a mně je to jedno. Mám v nohách pocit bezmezného nekonečna. Chtěl bych v něm najít malinkou kovovou kuličku a s ní si cvrnkat z jednoho nekonečna na druhý.

V střídavém proudu našel jsem napětí.
Bylas mu láskou, bylas mu prokletím.
V tekutém stavu našla jsi ho,
v tom jarním čase zmátla jsi …

Marností zasažen
Zahalen do korálků z plamínku svíce,
zůstal jsem v kraji kde nemohu žít více.
Obklopen zoufalstvím ze starých časů,
vjíždím si kartáčem do tmavých vlasů.
Každým tahem po své hlavě,
kartáč ztrhne pár vlasů hravě.
Každý vlas je jedna vzpomínka,
teď holou hlavu strkám do záchodového prkýnka.

Noční splín
V bezpečí ukrytý před nástrahy světa,
schoulený v posteli ho přikrývá deka.
Štěstí ho nenajde, a ani radost,
schovaný před světem, má velkou starost.
Našla ho paní, co rozdává marnosti,
ztracený človíček blouzní v hlouposti.

Texty co jsem našel v šuflíku.

Dnes mám opět 12 roků a jeden den

… tim zabiji bakterije, proto na furt věčně žije…"

Včera jsem byl zase po delší době za kulturou v Divadle Aréna. Inscenace má název „Brenpartija“ což mi před návštěvou této hry absolutně nic nenapovědělo, na co vlastně diváci přišli. Ale i tak jsem s mohl těšit, neb ať jsem byl na čemkoliv v tomto skvělém divadle, vždycky jsem byl potěšen, nikdy zklamán. O co jste tedy přišli pokud jste z jakéhokoliv důvodu tuto inscenaci neviděli, či neuvidíte?

Celá hra vás provází životem bezdomovců žijících na struskové haldě z Vítkovic za první republiky v třicátých letech dvacátého století. Ostravšťinu kdy „Děvucha bez břucha je jak kastrol bez ucha.“ uslyšítě od chacharů z svobodné obce Halda celou hru. Brenpartija vznikla ze slov bren, což je denaturovaný líh a partija, což je menší spolek lidí. Bren tito chachaři z haldy chlastávali tak často, že se nejeden z nich uchlastal k smrti.

Dosti těžké, je ovšem pochopit smysl překroucení stylu hry v druhé části po přestávce. Kdy člověk zvyklý na jisté principy, musí vnímat nové pojetí a tak v ději a z klidného pozorování musí začít hodně přemýšlet a některé věci si domýšlet. Druhá polovina hry není podle mne horší, jak jsem se dočetl v jiných recenzích, ale pouze je hraná jiným stylem. Celkové pojetí hry, kdy smrtka zastoupená Terezou Cisovskou, se v pozadí furt pohlížela na účinkující s choutkami uchvátit jejich duše. V roli Švendy, Klimsza j.h., jenž rýmujícími provokativními texty nechal oddychnout diváka od děje : „Mám sice co říct, ale jsem vyschlý, tak daj cosik popiť.“, „… dej trochu Rumu, nebo aspoň korunu.“.

Závěrem chci říct, že se mi líbí zapojení diváků do děje. Není to vždy vytáhnutí diváka na pódium, ale třeba kdy Ferda Prokop (hrán Josefem Kalužou) nabízí Bren k ochutnání divákům anebo rozdání uzenin Majdalenou (Dana Fialková) několika divákům. Nebo obyčejné přesunutí několika scén a herců do jeviště.

„…kdo se umyva, teho ubyva…“

Větší část Ostravy postihl dnes 21.4.2010 výpadek sítě T-mobile. Prostě si nezavoláte a nikdo se nedovolá vám. Předpokládané zprovoznění sítě se plánuje na desátou hodinu. Pokud potřebujete nutně někoho kontaktovat, nepomůže vám ani služba SMS. Znefunkčnění sítě nastalo pravděpodobně před sedmou hodinou a stále trvá. Jak moc vás postihl výpadek? Zaznamenali jste ho vůbec?

Update : 10:00 síť funguje.

O víkendu se konal pod záštitou KČT Baník Ostrava přechod po Beskydských vrcholech. Jednoduše řečeno „B6“ jako 6 Beskydských vrcholů. Každý rok se přechází stejná trasa, ale za rok se stejně změní některé místa a hlavně počasí. To letošní bylo exkluzivní. Ani vedro ani mráz, z rána mlha tak abychom neviděli vrchol a nemělo nás co demotivovat a klidné bezvětří.

Ten týden jsem za 6dní naspal cca 14hodin. Což asi není úplně moc, když jsem v pátek už měl mírné halucinace A v pátek večer jsem šel spát v jedenáct abych mohl v půl čtvrté opět vstanout a vypravit se směr Ostrava. Zde se vyjelo směr Frenštát vlakem. Tedy pokud říkáte šukafonu, koze, motoráku či osmsetdesítce vlak. Ve Frenštátu poslední věty od předsedy (jak jsme říkali někteří vedoucímu) a nasedat do autobusu směr Ráztoka. Na konečné autobusu jsme si udělali hromadnou fotku. Ono spíš by byla potřeba panorama abychom tam byly opravdu všichni, ale co už.

Start! Na hodinách se ukazuje osm ráno a asi 50 lidí se žene směr Radegast. Vytvořili se malé skupinky, které se zformulovali dle rychlosti účastníků. Já a Ivánek jsme nasadili tempo a byli na Radhošti (Cyril a Metoděj) jako druhá skupinka. Měli jsme pěkný čas, bylo právě něco po deváté a před námi ještě 5 vrcholů a moc kilometrů. Moje boty Zamberland se ovšem vzepřeli a začali tlačit na paty stylem, který mně donutil zastavit a spravit si obutí abych neměl puchýře. Další vrchol následoval Tanečnice, jenž není ale považován za další vrchol B6tky . Odtud se sestupem dostanete na Tanečnici sedlo, kde jsem konečně posnídal a napil se. Předběhlo nás asi 3 skupinky, ale než jsme došli na Kněhyni předehnali jsme dvě zpět. Kněhyně, oficiální vrchol béšestky je vysoký 1257 m.n.m. a taky je pěkně zrádná. Problémem byl sestup, který po asi po 50 metrech zařídil Ivánkův konec na této akci. Našlápl tak nešťastně, že mu zahaprovalo koleno a dolů to šlo už velmi těžko. Došli jsme tedy co nejníže to šlo, i když velmi pomalu a tak nás předběhlo pár skupinek, a na poslední možné odbočce do Kunčic jsme se rozdělily. Ivánek na chatu a já směr Smrk.

Horní Čeladná – Podolánky : U kapličky jsem se osvěžil vodou a přidal se ke skupince, kterou jsem došel. Velmi mi psychicky pomohlo, že jsem s někým šel, protože Smrk je ze strany od Čeladné dost nechutný. Před sebou vidíte 700metrové převýšení a to vám shodí hodně dost psychiku. Navíc jdete asi 2/4 po asfaltce a dále po něčem podobném, což není moc příjemná cesta. Poslední 3,5Km výstupu na smrk je absolutně nechutný. Není to vůbec žádné šílené převýšení, ale dá zabrat. Pokud však dosáhnete chaty Hubertka, máte před sebou kolem dvou kilometrů. Po kilometru je už sice skoro rovinka, všem neskutečně nekonečná a v tom sněhu i dost špatně schůdná.

Na Smrku jsem byl vždy, až na první výšlap, za špatného počasí. A tak jsem si vychutnával slunce a hodinu se na kopci opaloval :) Tím jsem si zaručil to,že se mi dále už nechce a tak jsem sešel už jen na poslední vrchol béšestky, Malý Smrk a pak po červené dolů do Freuda v Ostravici. Po zhlédnutí zápasu Pardubice – Vítkovice se špatným koncem, jsem museli zapít žal a tak seděli až do půlnoci. Nakonec směr srub, užít si ještě večerní juchuchů s kytarami, počkat na poslední turisty, kteří se rozhodli projít trasu celou … a pak se ráno probudit :)

Celková trasa:

Vzdálenost: cca. 30Km
Převýšení: cca 2 200Km

Není důležité dojít, ale nezmrzačit se

« Předchozí stránkaDalší stránka »