Můj postoj k vlakům Pendolino byl minimálně neutrální s tendencí mít na něj negativní názory. Není to úplně tak, že bych ho pomlouval a nikdy jej neviděl. Byl jsem na představení této vlakové soupravy s exkurzí i v kokpitu. Ale nic velkolepého jsem na tomto dopravním prostředku neviděl. Krom naklápěcích skříní a otevírání dveří na čidla.
Minulý týden jsem byl na služební cestě v Praze a rozhodl jsem se že vyzkouším služby ČD a jejich chloubu, vlak Pendolino. Začalo to dobře už nákupem lístku. Na Hlavním nádraží Ostrava jsem si šel koupit lístek. U pokladny mi milá paní ochotně a hbitě tiskne žádaný lístek. Skoro vše bylo v pohodě, až na jednu chybičku. Lístek vytiskla, nechala si zaplatit a utekla někam dozadu pryč z mých očí, které jsem vykulil na ten lístek, který zůstal v tiskárně. Nakonec se mi podařilo telepaticky pokladní přivolat zpět a s omluvou mi vydala lístek.
Nasednu do vlaku, a v ruce mám oblek. Myslel jsem si, že když je to Pendolino tak „super,“ že si budu mít aspoň kam dát ten oblek. Ale krutě jsem se zmýlil. Musel jsem si přehodit oblek přes jednu sedačku a na druhou si sednout. Takže jsem seděl ne na místě určeném pro mou místenku. Zbytek cesty byl už pohodový příjemný, ale absence věšáku na který bych si mohl pověsit oblek mně namíchla.
No nic, jen jsem si chtěl postěžovat …