Zkuste někdy odložit klávesnici, vypnout monitor, zhasnout světla. Vypněte všechny zvuky a sedněte si za pracovní stůl. Vezměte do ruky tužku (klidně dvě různých tvrdostí), kousek papíru a snažte se zapomenout na vše okolo. Tužku položte na papír jako by jste chtěli začít psát a zavřete oči. Zkuste něco napsat. Nejde to?! Je to tím, že se plně nesoustředíte na psaní? Nebo, mozek potřebuje být veden očima? Nevím, podle mně je to jen schopnostmi a tréninkem. A teď opravdu, zapomeňte na vše možné okolo, problémy, průsery, chyby či radosti. Otevřete oči a pokračujte položením tužky na pomyslný start, zavřením očí a psaním Ahoj . Pokud opravdu nedokážete stále soustředit se jen na tužku, papír a tahy, zkuste si pustit muziku, která ve vás vytvoří pocity, na které nikdy nezapomenete. Třeba píseň, která hrála při …

Pokud jste to udělali, tak pochopitelně tohle již nečtete.

A co že to tak všechno? Nějaký důvod nějaká pointa? Minimálně já a věřím, že i další lidé občas potřebuji vypnout se ze stereotypu a dělat něco co nikdy nedělali. Činnost, která mozek donutí všechny myšlenky v hlavě zhodnotit, přiřadit jim důležitost a nepotřebné vyhodit. Potřebuji se vypovídat vrbě, potřebují se vypsat či vymalovat. Někteří hrají na nějaký nástroj, někteří malují, někteří jdou raději pracovat fyzicky a někteří se z toho všeho jdou ožrat. To poslední je už ten poslední reset mozku, po kterém by už měl následovat zase normální život.

Resety nepřehánějte, většinou stačí odhlášení.