Radim kovo místečko

Vydat se na Pustevny lze mnoha směry. My jsme si pro nedělní listopadový den vybrali výstup z „Trojanovice,, Na Pinduli“ směrem na kapličku Cyrila a Metoděje, kde jsme nešli po modré, jak je značená v mapách, ale „zkratkou“ po černé. Poprvé v životě jsem viděl černou značku. Nemám tušení, zda-li byla turistická. Posuďte sami :

Po včerejším barabováním v hospodě s kamarádem do jedenácti a vypití pěti piv se mi popravdě nešlo moc perfektně. Naštěstí jsme šli jen dva a ani Jana na tom nebyla moc fyzicky dobře, tak jsme mohli jíti pomalu a rozvážně. Ivánek se po mnohem delším barabování bůhví kde, ani ráno neukázal u vlaku takže pravděpodobně střízlivěl a na hory neměl náladu. Posledních pár metrů výškového rozdílu, než dojdete na cestičku z lesa ven, je trošičku náročnější, ale proti naším normálním výšlapům pořád nic. Poté se vydáte směrem ke kapli Cyrila a Metoděje, kde vás čeká poslední pořádný kopec. A to asi 50metrů výškových (hodně velkým odhadem). Však se podívejte sami na fotografii z vrchu dolů (vpravo dole je konec) :

Poté vás už přivitá krásná dřevěná kaple s vysokým nápadným vysílačem. Akorát pro některé je asi nenápadný protože prý ten vysílač tam nikdy nebyl ..... (no comment :) ) Nebo vy ho snad taky neznáte? :

Kousek od těchto dvou „meeting pointů“ je velmi pěkná restaurace, kde nám kafe a kofola dodala trochu svěžesti a chutě pokračovat po rovince dále směrem k Radegastovi, pánovi Pusteven (aspoň já ho tak beru). :

Pokračujeme dále směrem k lanovce a známé chatě Tanečnice, kde jsme si dali skvělou Valaškou zelňačku. Po krátkém odpočinku v pěkně zařízené chatě, kde jsme dokonce našli i masážní křesla, jsme se vydali dolů pod lanovku směr Ráztoka. Samozřejmě pěšky!! Dále jsme mohli jít ještě pěšky do Frenštátu, ale když už jel z pod lanovky autobus, tak jsme na něj sedli a nechali se odvézt na nádraží, odkud jsme vlakem pokračovali domů …

Pustevny mají své kouzlo, které získáváte častějším pobytem v těchto místech