Radim kovo místečko

Vstupuji do kuchyně a mé oči míří na spížku ve které se ukrývá poklad. Kroky mého já vedou ke sbírce opojných nápojů. Zohýbám se k nim s láskou a úctou a můj pohled spočívá na sklenici vína s nápisem Modrý Portugal. Zavírám spíž, s vývrtkou v ruce se ladně a s pocitem dobrých činů přesunuji do obýváku. Sedám ke stolku, otevírám láhev s mírným třesem v ruce. To jak citím tu sílu hroznů ukrytou v sedmičce granátově červeného vína. Do sklenice nalévám tekutinu, která mi dodá sílu do večerní práce až do ranních hodin.

Příjemný večer všem čtenářům …

Stalo se vám někdy, že jste zaspali do práce nebo na nějakou důležitou schůzku? Pokud ne, zkuste si to představit :

Ráno se vzbudím bez budíku, což mi přijde divné, neb kolem je již světlo a jsem zvyklý, že mně budí rádio. Otevřu oči, mrknu na hodiny a zjišťuji, že není šest ráno jak jsem měl správně vstávat, ale DESET!! Sakra, a já měl být v práci, vyskočím z postele podívám se na telefon a tam pět nepřijatých hovorů od šéfa. Jakto, že mně to nevzbudilo? Rychle proběhnout hygienickou místnost jménem koupelna, hodit na sebe nějaké oblečení a spěchat do práce. Stres a žádný čas způsobují, že moje psychika je totálně v pr***.

Crrrr … budí mi budík a zjišťuji kde to jsem. Co se to děje?? Vždyť jsem teď utíkal na vlak a ..... ufff, měl jsem špatný sen. Ale kolik, že je vlastně hodin? Mé vytřeštěné oči ještě z těžké situace ve snu, přesunují svůj zájem na hodiny a zjišťuji, že mám docela dost času. Příjemných 15minut na to abych se stihl umýt, vyčistit zuby a jiné ranní rutinní práce. Po protáhnutí vylézám z postele a jdu na to. Ranní sprcha a vyčištění zubů ze mně udělá člověka a k dokonalosti chybí se ještě učesat.

BLIK ..... sakra, co to zase? Kde to jsem? Co tady dělám? Kolik je hodin co se to se mnou děje? Všude tma a absolutní ticho. Co to zase na mně kdo zkouší? Mrknu se rychle na hodiny jak ještě nikdy a zjišťuji, že jsou dvě hodiny v noci. Přemýšlím co se to právě stalo a už tak zmatený čekám, že se zase a znovu probudím. Že i tohle je sen a kdo ví kolik je vlastně doopravdy hodin.

Tomu co jsem popsal výše se říká sen ve snu. A jelikož jsem se i v tom snu ve snu probudil, určitě se mi zdál nějaký sen i v tom snu ve snu :) Prostě šílenost a hodně vám to posune hodnocení co je realita. Minimálně na pár minut. Proč jsem vlastně tuhle, mnou již asi rok starou zkušenost, vytahoval?

Včera jsem byl v kině na filmu Počátek (Inception) který je sny protkaný skrz na skrz a zavede vás do snů ve snech, kde cíl je získat informace ze spícího. Tento film se mi líbil a hodnotím ho takhle :
Těžko stravitelný na pochopení, středně až lehce odhadnutelné pokračování dějství filmu a závěr dost odfláknutý. Efekty jsou udělány dobře a nehrají si na nic co by mozek nemohl pochopit. Tím jak film začal odhalil vlastně svůj „skoro“ konec, čímž jsem se nemohl moc těšit na oblíbené „Jsem zvědav jak to dopadne?“. Linie děje se zdá propletená, ale je vcelku jednoduchá a nakonec pochopitelná. Ovšem myslím, že se zaměřuje chvílemi na nesprávné „sny“. S filmem jsem ovšem celkově spokojen a určitě se na něj ještě několikrát podívám. Body : 7,5/10

Co, nebo kde je realita?

… tim zabiji bakterije, proto na furt věčně žije…"

Včera jsem byl zase po delší době za kulturou v Divadle Aréna. Inscenace má název „Brenpartija“ což mi před návštěvou této hry absolutně nic nenapovědělo, na co vlastně diváci přišli. Ale i tak jsem s mohl těšit, neb ať jsem byl na čemkoliv v tomto skvělém divadle, vždycky jsem byl potěšen, nikdy zklamán. O co jste tedy přišli pokud jste z jakéhokoliv důvodu tuto inscenaci neviděli, či neuvidíte?

Celá hra vás provází životem bezdomovců žijících na struskové haldě z Vítkovic za první republiky v třicátých letech dvacátého století. Ostravšťinu kdy „Děvucha bez břucha je jak kastrol bez ucha.“ uslyšítě od chacharů z svobodné obce Halda celou hru. Brenpartija vznikla ze slov bren, což je denaturovaný líh a partija, což je menší spolek lidí. Bren tito chachaři z haldy chlastávali tak často, že se nejeden z nich uchlastal k smrti.

Dosti těžké, je ovšem pochopit smysl překroucení stylu hry v druhé části po přestávce. Kdy člověk zvyklý na jisté principy, musí vnímat nové pojetí a tak v ději a z klidného pozorování musí začít hodně přemýšlet a některé věci si domýšlet. Druhá polovina hry není podle mne horší, jak jsem se dočetl v jiných recenzích, ale pouze je hraná jiným stylem. Celkové pojetí hry, kdy smrtka zastoupená Terezou Cisovskou, se v pozadí furt pohlížela na účinkující s choutkami uchvátit jejich duše. V roli Švendy, Klimsza j.h., jenž rýmujícími provokativními texty nechal oddychnout diváka od děje : „Mám sice co říct, ale jsem vyschlý, tak daj cosik popiť.“, „… dej trochu Rumu, nebo aspoň korunu.“.

Závěrem chci říct, že se mi líbí zapojení diváků do děje. Není to vždy vytáhnutí diváka na pódium, ale třeba kdy Ferda Prokop (hrán Josefem Kalužou) nabízí Bren k ochutnání divákům anebo rozdání uzenin Majdalenou (Dana Fialková) několika divákům. Nebo obyčejné přesunutí několika scén a herců do jeviště.

„…kdo se umyva, teho ubyva…“

O víkendu se konal pod záštitou KČT Baník Ostrava přechod po Beskydských vrcholech. Jednoduše řečeno „B6“ jako 6 Beskydských vrcholů. Každý rok se přechází stejná trasa, ale za rok se stejně změní některé místa a hlavně počasí. To letošní bylo exkluzivní. Ani vedro ani mráz, z rána mlha tak abychom neviděli vrchol a nemělo nás co demotivovat a klidné bezvětří.

Ten týden jsem za 6dní naspal cca 14hodin. Což asi není úplně moc, když jsem v pátek už měl mírné halucinace A v pátek večer jsem šel spát v jedenáct abych mohl v půl čtvrté opět vstanout a vypravit se směr Ostrava. Zde se vyjelo směr Frenštát vlakem. Tedy pokud říkáte šukafonu, koze, motoráku či osmsetdesítce vlak. Ve Frenštátu poslední věty od předsedy (jak jsme říkali někteří vedoucímu) a nasedat do autobusu směr Ráztoka. Na konečné autobusu jsme si udělali hromadnou fotku. Ono spíš by byla potřeba panorama abychom tam byly opravdu všichni, ale co už.

Start! Na hodinách se ukazuje osm ráno a asi 50 lidí se žene směr Radegast. Vytvořili se malé skupinky, které se zformulovali dle rychlosti účastníků. Já a Ivánek jsme nasadili tempo a byli na Radhošti (Cyril a Metoděj) jako druhá skupinka. Měli jsme pěkný čas, bylo právě něco po deváté a před námi ještě 5 vrcholů a moc kilometrů. Moje boty Zamberland se ovšem vzepřeli a začali tlačit na paty stylem, který mně donutil zastavit a spravit si obutí abych neměl puchýře. Další vrchol následoval Tanečnice, jenž není ale považován za další vrchol B6tky . Odtud se sestupem dostanete na Tanečnici sedlo, kde jsem konečně posnídal a napil se. Předběhlo nás asi 3 skupinky, ale než jsme došli na Kněhyni předehnali jsme dvě zpět. Kněhyně, oficiální vrchol béšestky je vysoký 1257 m.n.m. a taky je pěkně zrádná. Problémem byl sestup, který po asi po 50 metrech zařídil Ivánkův konec na této akci. Našlápl tak nešťastně, že mu zahaprovalo koleno a dolů to šlo už velmi těžko. Došli jsme tedy co nejníže to šlo, i když velmi pomalu a tak nás předběhlo pár skupinek, a na poslední možné odbočce do Kunčic jsme se rozdělily. Ivánek na chatu a já směr Smrk.

Horní Čeladná – Podolánky : U kapličky jsem se osvěžil vodou a přidal se ke skupince, kterou jsem došel. Velmi mi psychicky pomohlo, že jsem s někým šel, protože Smrk je ze strany od Čeladné dost nechutný. Před sebou vidíte 700metrové převýšení a to vám shodí hodně dost psychiku. Navíc jdete asi 2/4 po asfaltce a dále po něčem podobném, což není moc příjemná cesta. Poslední 3,5Km výstupu na smrk je absolutně nechutný. Není to vůbec žádné šílené převýšení, ale dá zabrat. Pokud však dosáhnete chaty Hubertka, máte před sebou kolem dvou kilometrů. Po kilometru je už sice skoro rovinka, všem neskutečně nekonečná a v tom sněhu i dost špatně schůdná.

Na Smrku jsem byl vždy, až na první výšlap, za špatného počasí. A tak jsem si vychutnával slunce a hodinu se na kopci opaloval :) Tím jsem si zaručil to,že se mi dále už nechce a tak jsem sešel už jen na poslední vrchol béšestky, Malý Smrk a pak po červené dolů do Freuda v Ostravici. Po zhlédnutí zápasu Pardubice – Vítkovice se špatným koncem, jsem museli zapít žal a tak seděli až do půlnoci. Nakonec směr srub, užít si ještě večerní juchuchů s kytarami, počkat na poslední turisty, kteří se rozhodli projít trasu celou … a pak se ráno probudit :)

Celková trasa:

Není důležité dojít, ale nezmrzačit se

„Dobré ráno, a pak na vlak a domů …“

Je neděle a já se právě vrátil z Brna. Doma však nejsem ani hodinu a už se balím na další akci. Tentokráte na chatu do Kunčic abychom nemuseli ráno zbytečně vstávat brzo a mohli jít na kopce. To byl tedy původní plán, a teď realita. Rodina se rozhodla že půjdou na Stříbrné jezírko, se strýcem a jeho rodinou, dělat vaječinu. A jelikož jsem s nimi dlouho nikde nebyl, zachtělo se mi taky :) Přece jen, les, voda, oheň a tak dále, to je pro mně jako dělané. Nebylo to nic šíleného, jen vaječina v lese. Tedy spíš ve zbytku lesa, protože všude kam se podívám je poslední dobou káceno čím dál více stromů. Nebo se mi to jen zdá? Padlo asi 50 vajíček, ale taky nás bylo 12 a ztráty při míchání nad ohněm jsou vždycky :)

Poté co jsme dorazili domů, jsem se nabalil konečně na tu chatu a nechal se tam odvézt. Venku bylo nádherně, tak se nezahálelo a vytáhl se gril a něco jsme ugrilovali. Na chatě si pustili film, jak jinak než Zohana, a poté jsem se vrhl na práci, když jsem tam ten notebook už měl.

Ráno, no dobře spíše v poledne jsme se rozhodli vyrazit nahoru. Po žluté k cestě a pak „někam“ po té cestě dále. Pravděpodobně jsme došli na Stolovou, odkud jsme se vypravili ještě na Kněhyni. Dolů klusem a za 30miunt nebylo co dělat. A aby nebylo málo toho, že jsem doma nespal už pár dní, tak jsem přenocoval v Ostravě :)

Velikonoce! Kde? Kdy? Proč?