Radim kovo místečko

Želwička, žhavá živelná žena. Žádná žačka žabička! Žasne žalovaný železničář žádoucí žihadlo.

Venku prší a mně je to jedno. Mám v nohách pocit bezmezného nekonečna. Chtěl bych v něm najít malinkou kovovou kuličku a s ní si cvrnkat z jednoho nekonečna na druhý.

V střídavém proudu našel jsem napětí.
Bylas mu láskou, bylas mu prokletím.
V tekutém stavu našla jsi ho,
v tom jarním čase zmátla jsi …

Marností zasažen
Zahalen do korálků z plamínku svíce,
zůstal jsem v kraji kde nemohu žít více.
Obklopen zoufalstvím ze starých časů,
vjíždím si kartáčem do tmavých vlasů.
Každým tahem po své hlavě,
kartáč ztrhne pár vlasů hravě.
Každý vlas je jedna vzpomínka,
teď holou hlavu strkám do záchodového prkýnka.

Noční splín
V bezpečí ukrytý před nástrahy světa,
schoulený v posteli ho přikrývá deka.
Štěstí ho nenajde, a ani radost,
schovaný před světem, má velkou starost.
Našla ho paní, co rozdává marnosti,
ztracený človíček blouzní v hlouposti.

Texty co jsem našel v šuflíku.

Dnes mám opět 12 roků a jeden den

… tim zabiji bakterije, proto na furt věčně žije…"

Včera jsem byl zase po delší době za kulturou v Divadle Aréna. Inscenace má název „Brenpartija“ což mi před návštěvou této hry absolutně nic nenapovědělo, na co vlastně diváci přišli. Ale i tak jsem s mohl těšit, neb ať jsem byl na čemkoliv v tomto skvělém divadle, vždycky jsem byl potěšen, nikdy zklamán. O co jste tedy přišli pokud jste z jakéhokoliv důvodu tuto inscenaci neviděli, či neuvidíte?

Celá hra vás provází životem bezdomovců žijících na struskové haldě z Vítkovic za první republiky v třicátých letech dvacátého století. Ostravšťinu kdy „Děvucha bez břucha je jak kastrol bez ucha.“ uslyšítě od chacharů z svobodné obce Halda celou hru. Brenpartija vznikla ze slov bren, což je denaturovaný líh a partija, což je menší spolek lidí. Bren tito chachaři z haldy chlastávali tak často, že se nejeden z nich uchlastal k smrti.

Dosti těžké, je ovšem pochopit smysl překroucení stylu hry v druhé části po přestávce. Kdy člověk zvyklý na jisté principy, musí vnímat nové pojetí a tak v ději a z klidného pozorování musí začít hodně přemýšlet a některé věci si domýšlet. Druhá polovina hry není podle mne horší, jak jsem se dočetl v jiných recenzích, ale pouze je hraná jiným stylem. Celkové pojetí hry, kdy smrtka zastoupená Terezou Cisovskou, se v pozadí furt pohlížela na účinkující s choutkami uchvátit jejich duše. V roli Švendy, Klimsza j.h., jenž rýmujícími provokativními texty nechal oddychnout diváka od děje : „Mám sice co říct, ale jsem vyschlý, tak daj cosik popiť.“, „… dej trochu Rumu, nebo aspoň korunu.“.

Závěrem chci říct, že se mi líbí zapojení diváků do děje. Není to vždy vytáhnutí diváka na pódium, ale třeba kdy Ferda Prokop (hrán Josefem Kalužou) nabízí Bren k ochutnání divákům anebo rozdání uzenin Majdalenou (Dana Fialková) několika divákům. Nebo obyčejné přesunutí několika scén a herců do jeviště.

„…kdo se umyva, teho ubyva…“