Radim kovo místečko

Začalo to nevinně koupením lístku v prosinci 2008. Sám bych si ten lístek nekoupil, ale pokud je s kým jít, tak proč ne. Vyzkoušet se musí vše a co jsem slyšel, COO byly vždy skvělé. A najednou, z ničeho nic, jsem si uvědomil jedno pondělí, že ve čtvrtek to začíná. Opravdu jsem úplně zapomněl kdy Colours Of Ostrava vlastně mají být. A tak mně to tak překvapilo, že mi vlastně vše bylo jedno. Nějak jsem se ani moc netěšil. Prostě jsem to bral za fakt, že ve čtvrtek jdu. V úterý jsem si ještě projel stránky www.colours.cz, abych zjistil co se „smí a nesmí“, nabalil věci neb jsem nespal doma a dále neřešil. Ve čtvrtek po práci, pln očekávání co mně čeká, jsem se upjal jen na Colours. V 18:00, stojíc v řadě na vstup, netušíc stále co mně čeká avšak již s nadšením, jsem byl poprvé blýsknut. (autor : David Weber )

Plocha, na které se rozléhá COO, je docela dost velká a v půli rozdělená řekou Ostravicí s jednou lávkou pro pěší. Což byl taky nejuzší bod, který se v sobotu večer tak zacpal, že rychlejší by snad bylo dostat se na druhou stranu přeplaváním. Po prostudování všech míst, kde se bude odehrávat COO, jsem si zašel na Niceland a Svjatra Vatra. Pak začlo na hlavní stage – „Česká spořitelna stage“ přivítání na COO moderátorem Janem Budařem, ředitelkou COO Zlatou Holušovou, zástupcem České spořitelny a primátorem Ostravy. Zahajovací „koncert“ si zahrál Michael Nyman Band a to ve stylu klasiky s trochou akce. Jeho tvorba je ozdobou filmů a zde byla ozdobou zahájení Colours of Ostrava.

Monika Načeva & Michal Pavlíček & DJ Five si zahráli a zazpívali ve stanu jménem TENT. Nevěděl jsem, co od nich čekat, neb jsem je neznal. Po prvních dvou skladbách jsem chtěl odejít, ale jakmile se do hry zapojil Michal Pavlíček, nemohl jsem se odtrhnout. Sice bylo ve stanu vedro, vydýchaný vzduch a dost smradu z cigaret a mariuhany, sem tam hodně přepálené volume (zvukaři si nevšimli nebo co?), jenže to vše přehlušilo mou chuť odejít spojením těchto tří interpretů. Prostě velmi zajímavé spojení a musím přiznat, že se mi velmi líbilo.

Tata Bojs & Ahn Trio jsou dvě skupiny, které zkusily prostě tvorbu společnou. O Tata bojs jsem měl tušení že existují, ale o Ahn Tri jsem neměl vůbec tucha. Příjemný pohodový poslech skladeb ale i jejich „konverzace“ s návštěvníky festivalu mne potěšila.

Den druhý byl stále ještě pracovní, a tak se trochu zapomnělo na COO a vytvářel jsem hodnoty, které jsem hned po práci zase zhodnotil v obchodě a nakoupil oblečení, které jsem se chystal nakoupit už dávno. A neberte mikinu, která vám sedne a ještě k tomu Kenvelo za 200,–

V 18hodin již zase na plácku COO a čekajíc na zbylé doprovody jsem přemýšlel, jestli půjdu na Fleret (které mám rád, ale nikdy jsem neviděl), nebo na LA-33 o kterých jsem nic nevěděl. Z demokratického hlasování třech lidí, vyhrál LA-33 a tak jsem se demokraticky odsunul se zbytkem na La-33. Nebyl jsem zklamán, neb hudbu jejich stylu mám celkem rád. Flerety prostě uvidím příště :)

Jamie Cullum byl pro mně maximálním zklamáním. Čekal jsem od něj víc, ale v mých očích se objevil jako frajer, který stokrát musí říct své jméno a svou kapelu představí potichu a vlastně minimálně. Vidět ho jak skáče po pianu mi ještě nabídlo myšlenku že se neumí chovat k cizím věcem. Netuším jestli měl nějakou píseň svou, ale většinu jsem už znal od jiných interpretů akorát on jich většinu zkazil. Ale jinak je to dobrý komik, to mu nemůžu odpárat. Důležité je se umět prodat. Tak ať mu to tak dále jde.

Asian Dub Fundation velmi dobrá skákačka. Na odreagování od celého dne a hlavně abych se dostal z Cullumovy depky perfektní. Sice jsem většinu skladeb neznal, ale Flyover snad zná většina lidí, aspoň z poslechu.

Den třetí mne po skvělém pátku lákal na skvělý Line-up. Začalo se skupinou Nightwork o kterých jsem měl mínění, že na ně za boha nepůjdu. To tím, že jsem od nich znal jen jeden song. Jana mne však ukecala a nelituji toho. Skvělý hlas, skvělá zábava, skvělá show, skvělé vše. Čili začátek začal velmi příjemně.

Divadlo Veselé skoky se scénkou Baby Box předvedlo scénku, která nebyla marná ani superní. Jednoduše pohodové divadlo s pohybovými prvky.

Avšak Divadlo Sklep předvedlo opět a zase skvělý výkon. Je pravda že jsem na nich byl poprvé, ale už jsem viděl scénky na videu a z poslechu známých. Scénka byla speciálně pro Colours Of Ostrava s názvem Besídka. scénka byla trochu delší, takže jsem nestihl Johnny Clegga, což mne nemrzí. Divadlo Sklep za to stálo. Zde jsem byl podruhé zachycen stále sápajícími fotografy (originál : Miroslav Kucej )

Morcheeba byla další zklamání, neb jejich nová zpěvačka nedosahuje takových kvalit jako Skye Edwards. A tak jsem opustil stage a šel si koupit něco k jídlu. Třeba předražené halušky za 30Kč 100gr. A při nakupování jsem si aspoň zabroukal „Rome Wasn't Built In A Day“.

Jaromír Nohavica (Jarek) ..... co k tomu říct. Úžasné. Nejen díky němu, ale i díky publiku, kterého tipuji přes 10tisíc na hlavní stage. Hlava na hlavě, fanda na fandovi. Nepopsatelný pocit při pohledu kolik lidí tam bylo. Ono člověk vlastně ani neviděl kde to končí, když stál vepředu, ale tahle fotografie leccos napoví. Tleskalo se ještě dřív než Jarek nastoupil na scénu a nepřestalo (krom mezer v písních kde se to nehodilo) do konce. Ještě asi 5minut po konci však stále ještě znělo „Jarek, Jarek, Jarek!“ za doprovodu potlesku diváků. Poté se dav odebral směr stan TENT, kde hráli N.O.H.A. Nebýt toliko lidí co se tam valilo, tak bych zašel. Jenže bohužel, nevlezl jsem se. Tak se šlo do postele. Tedy jelo (díky Jiříku).

Den třetí a poslední už nemohl nabídnout takové kvality jako předešlé dny, ale nabídl mi skvělou skupinu „Mňága a Žďorp“ po kterých jsem se vzdal a šel domů si užít klidu a spánku. Chtěl jsem sice navštívit i jiné interprety, ale nerad bych spal pod mostem, neb vlaky nečekají až skončí Colours Of Ostrava 2009.

Zhodnocení celého Colours Of Ostrava 2009 se dá shrnout do několika slov. *Perfektní line-up. Perfektní pořadatelská práce. Žádný velký bordel, pohoda a žádní opilci. A i počasí vyšlo." Šlo tedy o velmi dobrý krok a i když nevěřím, že příští rok bude lepší než tenhle, stejně si lístky koupím abych se nechal překvapit dalším ročníkem.

Postřehy:
- Náramek nahrazující vstupenku mohl mít kratší ocásek.
- Špatná orientace v prostoru pro neznalé. Najít východ bylo někdy o nervy.
- Stan TENT byl nechutně malý pro tolik lidí. A ještě k tomu se špatným zvukem.

+ Průběžné čištění areálu s dostatkem košů, do kterých opravdu návštěvnici vhazovali své odpadky.
+ Toi Toi mobilní rakety pro chlapy.
+ Místa s pitnou vodou.
+ Možnost odložit si batožinu za 40Kč na celý COO
++ Nádherná dvojitá duha v pátek (kolik vás to stálo, pořadatelé?)

Na Colours of Ostrava se nezapomíná

Sobota je stvořená pro večerní grilování s kamarády a nějaké to popíjení. Pokud však víte, že v neděli jdete na kopec, a máte zkušenosti s pitím před výšlapem, budete se snažit buď pít málo nebo se opít rychle ať můžete do rána vystřízlivět.

Ráno v osm budiček, vyprat, pověsit prádlo uklidit a nachystat se na hory. Po deváté hodině jsem již startoval auto a jel směr Frýdek-Místek, kde jsem počkal na pěknější a milejší stvoření než jsem já. Jana a Káťa přijeli vlakem podle plánu a mohlo se přemýšlet odkud se vůbec na ten krásný kopec ve tvaru „U“ vydáme. Rozhodnuto byla Morávka a tak jsme autem pokračovali až na místo startu. Morávka je malá, ale docela protáhla vesnice a někde v uprostřed je parkoviště, kde se dá nechat auto a odtud vyrazit do kopců.

Cesta po zelené i přes mírné převýšení byla pro některé docela náročná, neb neznají poučku kterou jsem psal v úvodu. Ale kloubok dolů, zvládla celý výšlap bravůrně i přes kocovinu. Postupným stálým a mírným stoupaním stále po zelené značce dojdete až na Pomník padlých partizánů na Travném (891m.n.m). Zde si můžete spočnout, ale lavičku nenajdete :) Odtud je již celé cesta pohodičkou, neb stoupání nedosahuje žádných velkých převýšení. Dá se říct, že je to „skoro!“ po rovince. Po asi 1,5Km dojdete na vylesněné místo, kde se nachází stříška s posezením. Zde si můžete odpočinout, podívat se na mapu „Kudy dál“, dát si svačinu a něco nafotit.

Hlavně nezlenivět a v pravý čas se vydat dále. Pokračujeme stále po zelené přes Malý Travný (1099 m.n.m.) až na Travný – roczestí, kde se rozdělují cesty a opustíme zelenu směrem na vrchol Travný po modré stezce. Tenhle kousek je velmi pěkný, i když je všude kolem vás skoro 100% vlhkost a ještě k tomu poprchává. Při dobití vrcholu zjistíte, že nejste na místě kde chodí moc turistů, neb je celý vrchol pokryt flórou od keříků po stromy tak hustě, že se opravdu musíte držet jen vyšlapaných stezek. Najdeme zde i vzpomínku na ztracené dítě.

Zpět se můžete vydat stejnou trasou jako jste přišli, nebo jako my dále po modré až do Pražma, kde po asfaltové cestě pokračujete zpět na start. Vedle se nachází hned hotel s restaurací, a tak příjemné občerstvení po tůře bodne. Sednout do auta, nezpomenout nechat nastoupit i spolucestovatelé a v klidu s pocitem perfektního výletu vyrazit domů.

Na Travném je opravdu dost trávy