Ostrava ráno, 7:30 ráno a teplota příjemná kolem 0°C. Slunce pomalu vykukuje přes hradbu paneláků a osvětluje další a další bloky králíkáren. Vše jde podle plánu až na to, že na autobusové zastávce stojíme o pár minut dřív. A autobus přijíždí raději o pár minut později. Ještě jsem vlastně nikam pořádně nedošel a už mně bolí šlapy z bot. Hold je to pravděpodobně daň za mou dlouhou pauzu ve výšlapech na hory, nebo spíš kamkoliv. Mezitím, nás autobus dovezl na vlakové nádraží, kde jsme si zakoupili zpáteční lístek a vyčkali až přijede vlak. Při dlouhém desetiminutovém čekání, jsme našli dilatační spáru skoro 5cm širokou mezi kolejemi a tak zjistili, proč „to tak ve vlaku skáče“. S přestupem jsme se dostali do Ostravice a tam se rozhodovali, jestli jen raději nepůjdeme na Smrk, neb směrem Lysá se stáčela většina lidí. Vlastně všichni! Přemýšlení netrvalo dlouho. Rozhodla foto-výbava na zádech a restaurace na Lysé.

Máme skoro konec roku 2010 a já jsem letos vlastně na žádném větším výšlapu nebyl. Hanbím se. Aspoň že jdeme pouze na Lysou, to je jen taková rozcvička. Přecházíme druhý most, což je už asi 200metrů od nádraží, a v dáli vidíme dvě, turisticky vypadající, slečny. Zvolili jsme si je dnešní inspirací. Je dobré si někdy zvolit nějaký bod, který vás nutí jít dále. Jen po této zkušenosti doporučuji si volit ne tak vysoké body. Tyto dvě slečny museli mít pěkně natrénováno, protože v půli kopce se nám ztratily. Je to možná tím, že jsme na zádech měli 10–15kg a tím že jsme dlouho nikde nebyli, ale i tak klobouk dolů, byly to holky šikovné. Zvlášť, když si dali pauzu a když jsme je skoro došli, usmály se a vykročili rychlým tempem dále :)

Na vrchol jsme se vyškrábali za dvě hodiny a kousek, po cestě ztratily sněhový hrot z jedné hůlky, vypili trochu čaje a pokecali s páru lidmi, co šli již dolů. V hospůdce na vrcholu jsem byl překvapen místem. Většinou jsem byl zvyklý, že nebylo kde sednout, ale dnes nebyl žádný problém. Asi to bylo tím, že ke konci již dost sněžilo, foukalo a byla zima. Dvouhodinová pauza u stolu, kdy jsme se nasytili a probrali různá témata s různými lidmi, nám dodala sílu a před třetí hodinou vyrazili hledat místo pro natáčení recenze batohu a stativů. Jediné kryté místo u horské služby nám poskytlo přístřešek a klid pro natáčení.

Cesta dolů byla krutá. Sníh, zmrzlé kuličky bijící do tváře silou, která vás nutí odvrátit tvář. Zasněžené stopy naštěstí tolik nevadili, neb trasu není problém najít, zvlášť když tuto trasu známe skoro poslepu. Stihli jsme natočit i jedno video :

U opičí dráhy potkáváme tři lidičky a navazujeme kontakt, ať to klouzání ve vyjetých kolejí od aut, není tak jednotvárné. Ztracený sněhový hrot, který se mi zabloudil někde pod vrcholem je nahrazen jiným, který Radim našel podobný hrot, a tak mi ho daroval. Díky ještě jednou pokud to čteš. Na nádraží nečekáme dlouho, vlak dorazil skoro s námi. Ve vlaku je teplo, rozmrzáme komunikujeme a snažíme se nějak přečkat cestu domů.

Ne každý záchytný bod je vybrán správně