Radim kovo místečko

Po poslední knize, kterou jsem přečetl se nebojím říct, ze nemůže být nic, co by se četlo hůře. „Norimberský proces“ je sice kniha plná zajímavých faktů. Ale právě ty fakta, která vyjadřují spoustu datumů a jmen, mne uspávaly, jelikož je mozek nedokázal zpracovat tak, aby si všechny zapamatoval. Jsem strašně rád, ze jsem si knihu přečetl, ale jsem stejně rád, že ji mám už „za sebou“.

Nynější kniha „Projekt Avalon“, mne zaujala už od třetí strany a to tak, že při její čtení jsem si svou vlastní blbosti, podpořenou zpožděním ČD, nechal ujet vlak. Sedím na nádraží a mam hodinu čas, než pojede vlak. Proto si čtu knihu, a sem tam se jedním okem podívám jestli na tabuli odjezdu už nesvítí můj vlak. Po době, kterou jsem v záchvatu čtení nedokázal odhadnout, mi to nedalo a pohledl nejen na tabuli, kde stále nesvítil můj vlak, ale i na to, kolik je hodin. A čtenáři, div se, bylo 12minut po odjezdu vlaku, který ani nesvítil na tabuli. Důvod byl prostý, všechny vlaky před tím, měli tak velké zpoždění, že můj se na tabuli nevešel.

Nikdy nevěř jen jednomu informačnímu kanálu!

Zkuste někdy odložit klávesnici, vypnout monitor, zhasnout světla. Vypněte všechny zvuky a sedněte si za pracovní stůl. Vezměte do ruky tužku (klidně dvě různých tvrdostí), kousek papíru a snažte se zapomenout na vše okolo. Tužku položte na papír jako by jste chtěli začít psát a zavřete oči. Zkuste něco napsat. Nejde to?! Je to tím, že se plně nesoustředíte na psaní? Nebo, mozek potřebuje být veden očima? Nevím, podle mně je to jen schopnostmi a tréninkem. A teď opravdu, zapomeňte na vše možné okolo, problémy, průsery, chyby či radosti. Otevřete oči a pokračujte položením tužky na pomyslný start, zavřením očí a psaním Ahoj . Pokud opravdu nedokážete stále soustředit se jen na tužku, papír a tahy, zkuste si pustit muziku, která ve vás vytvoří pocity, na které nikdy nezapomenete. Třeba píseň, která hrála při …

Pokud jste to udělali, tak pochopitelně tohle již nečtete.

A co že to tak všechno? Nějaký důvod nějaká pointa? Minimálně já a věřím, že i další lidé občas potřebuji vypnout se ze stereotypu a dělat něco co nikdy nedělali. Činnost, která mozek donutí všechny myšlenky v hlavě zhodnotit, přiřadit jim důležitost a nepotřebné vyhodit. Potřebuji se vypovídat vrbě, potřebují se vypsat či vymalovat. Někteří hrají na nějaký nástroj, někteří malují, někteří jdou raději pracovat fyzicky a někteří se z toho všeho jdou ožrat. To poslední je už ten poslední reset mozku, po kterém by už měl následovat zase normální život.

Resety nepřehánějte, většinou stačí odhlášení.