Radim kovo místečko

Dnes, jsem prošel docela dobrou zkouškou trpělivosti a optimismu. Byl jsem pozván na výšlap z Ostravice na Lysou horu. Ráno v 6:00 vstávání, hygiena a příprava věcí do batohu. Jelikož se očekávalo velmi příjemné počasí, nebral jsem si ani pláštěnku. Příjezd do Ostravy po sedmé hodině, ale odjezd z Ostravy byl domluven až na 8:22. Pro vyplnění času, jsem si udělal projížďku tramvají po Ostravě. Mezitím, jsem ještě popohnal další účastnici zájezdů přes SMS a domluvili se kde se sejdeme. Výjezd z nádraží Ostrava-Svinov směr Ostravice proběhl bez problému, v Kunčicích nastoupila Jana. V Lískovci nás čekal autobus díky výluce, který nás dovezl do Frýdek-Místek. Odtud dalším courákem do Frýdlantu nad Ostravicí., kde se přestupovalo na vláček směr Ostravice. Čili 2:40 času projetého 6 dopravními prostředky. V Ostravici se k nám připojili poslední dva členové a to Mirek a jeho pes Pluto.

Takže celková sestava : Jirka, Jana, Lenka, Petra, Pavel, Michal, Marek, Mirek a hafan Pluto, Radim ek se vydala na Lysou horu potěšeni z příjemného počasí a natěšeni na vrchol na pivo. Po necelých 4Km, jsme udělali dech pauzu a vytáhli rohlíky (Radegast v plechovce 10°) a posnídali. Mirek dodal odvahu, všem kteří si řekli, podvrcholovkou.

Což je něco podobného jako vrcholovka, jen se pije ještě pod vrcholem. Pro laiky, je to obyčejná plácačka se slivovicí. Výšlap mohl pokračovat, jen jsme netušili, že je to posledních 100metrů, kdy nám nebude pršet. Začalo jemně, a decentně. Po kilometru začalo více a více, načež postupně mizeli lidé, kteří šli nahoru, a přibývalo lidí, jenž šlo dolů. Potkali jsme dvě holky, kterých jsme se ptali, proč se vrací. Bylo nám odpovězeno „Po 10minutách pochopíte“. A my jak slečny řekli, POCHOPILI. To co se strhl za liják, nebylo vůbec ale vůbec k smíchu. Nebýt našeho optimismu a chutí se nahoru vyškrábat, otočili jsme to taky. Naštěstí jsme to neudělali a celí promočení skrz naskrz a ještě více, došli do horské chaty na Lysé.

V Horské chatě, jsme se usídlily na záchodcích, protože celá byla narvaná až k prasknutí. Postupně však nějací lidé odcházeli a tak jsme se mohli občerstvit, dát teplý čaj a chvíli počkat až přestane pršet. Naštěstí přestalo, a tak jsme dokázali vyfotit druhou fotku

Nebylo dlouhé radosti z bezdeští, a začalo znovu pršet. Celou cestu až zpět na nádraží Ostravice, pršelo, chccalo, lilo tak, že i doklady a mobily byly promočeny v batozích. Jen někteří přežili bez úhony, zabalením mobilu do sáčku. Nebylo možno jinak, než celou cestu optimisticky neřešit promočenost a nachlazenost a jen hledat to pozitivní (věřte, nic nebylo) a radovat se z toho (ale radosti bylo dost).

TAK NĚJAK TAK JSEM PROŽIL JEDNU Z MÝCH NUDNÝCH SOBOT.