Radim kovo místečko

Vydat se na Pustevny lze mnoha směry. My jsme si pro nedělní listopadový den vybrali výstup z „Trojanovice,, Na Pinduli“ směrem na kapličku Cyrila a Metoděje, kde jsme nešli po modré, jak je značená v mapách, ale „zkratkou“ po černé. Poprvé v životě jsem viděl černou značku. Nemám tušení, zda-li byla turistická. Posuďte sami :

Po včerejším barabováním v hospodě s kamarádem do jedenácti a vypití pěti piv se mi popravdě nešlo moc perfektně. Naštěstí jsme šli jen dva a ani Jana na tom nebyla moc fyzicky dobře, tak jsme mohli jíti pomalu a rozvážně. Ivánek se po mnohem delším barabování bůhví kde, ani ráno neukázal u vlaku takže pravděpodobně střízlivěl a na hory neměl náladu. Posledních pár metrů výškového rozdílu, než dojdete na cestičku z lesa ven, je trošičku náročnější, ale proti naším normálním výšlapům pořád nic. Poté se vydáte směrem ke kapli Cyrila a Metoděje, kde vás čeká poslední pořádný kopec. A to asi 50metrů výškových (hodně velkým odhadem). Však se podívejte sami na fotografii z vrchu dolů (vpravo dole je konec) :

Poté vás už přivitá krásná dřevěná kaple s vysokým nápadným vysílačem. Akorát pro některé je asi nenápadný protože prý ten vysílač tam nikdy nebyl ..... (no comment :) ) Nebo vy ho snad taky neznáte? :

Kousek od těchto dvou „meeting pointů“ je velmi pěkná restaurace, kde nám kafe a kofola dodala trochu svěžesti a chutě pokračovat po rovince dále směrem k Radegastovi, pánovi Pusteven (aspoň já ho tak beru). :

Pokračujeme dále směrem k lanovce a známé chatě Tanečnice, kde jsme si dali skvělou Valaškou zelňačku. Po krátkém odpočinku v pěkně zařízené chatě, kde jsme dokonce našli i masážní křesla, jsme se vydali dolů pod lanovku směr Ráztoka. Samozřejmě pěšky!! Dále jsme mohli jít ještě pěšky do Frenštátu, ale když už jel z pod lanovky autobus, tak jsme na něj sedli a nechali se odvézt na nádraží, odkud jsme vlakem pokračovali domů …

Pustevny mají své kouzlo, které získáváte častějším pobytem v těchto místech

„Na základě této smlouvy máte právo očekávat, že mu bude za vykonanou práci udělena odměna ve výši 5000Kč.“

Podepsali by jste smlouvu, která by končila výrokem uvedeným výše? Nevím jak vy, ale já určitě ne. Protože „právo očekávat“ mám už bez smlouvy obsahujíc formulku „právo očekávat“. Říká se tomu „demokracie“ a svoboda myšlení. Pořád mi to neříká, že tu odměnu dostanu. Prostě si jen můžu myslet že ji třeba někdy dostanu. A teď si představte, že jste v nemocnici pacient. Přečtěte si tento Etický kodex ‚Práva pacientů‘ a napište do komentářů, zda-li vám tento kodex přijde normální. Jsou tam zajímavé věci, ale body 6., 7. a 8. jsou dle mého zbytečné ve znění jakém jsou uvedeny.

Tento kodex je k nalezení ve většině místností ve většině nemocnic.

Čtenář tohoto zápisníku má právo očekávat inteligentní zápisky

Tak mám za sebou zase kousek kultury.

Kino „Akademický filmový klub Vesmír“ nabídl film Hanební pancharti od režiséra Quentina Tarantino. Od něj jsem viděl jediný film a to „Pulp Fiction: Historky z podsvětí“, neb takový Kill Bill, který byl v té době velmi omílaný, mne nenadchl už upoutávkou. A tak jsem neměl důvod tento film zhlédnout. Že Hanebné Pancharty natočil Quentin, jsem se dověděl až v titulcích na začátku filmu. Jsem totiž člověk, který se rád nechá překvapit a tak jsem si nechal vybrat film někým jiným. A děkuji za to, byl to skvělý film. Sice chvílemi moc krvavý, reálně neskutečný ale je to film. Je rozdělený do 5kapitol, které se prolínají dějem za druhé světové války. Nebýt 5té kapitoly, film bych hodnotil plným počtem bodů, ale poslední dějství bylo moc přitažené za vlasy a přehnané, řekl bych „Tarantinův styl“ z ukázek které jsem viděl na Kill Bill.

Brýle Eltona Johna nabídlo Divadlo Aréna . Čekal jsem od této hry úplně něco jiného než mi bylo nakonec představeno. Ono už vstup do sálu byl překvapením. Jelikož jsem se totiž zase nezajímal na jakou hru jdu, tak jsem byl překvapen na jaké scéně se hra bude hrát. Čekal jsem prostě více „formálního“ a ono bylo více „neformálního“ a lidského :) Děj, který provázalo tématické a kvalitní ozvučení, byl vcelku jednoduchý, ale přesto dostatečně dlouhý a hlavně ne nudný. Herecké obsazení a hereckého nasazení bylo opět a zase, jako jsem u Divadla Aréna zvyklý, skvělé. Tito herci mi vždy dokáží, že „divadelní hra“ je odvozena od „hrát si“ a hrát se má s plným nasazením.

Kultura je „péče o duši“

Používáte Adobe Acrobat Reader,? Většina windowsáků si myslím že používá. Určitě aktualizujete nejnovější záplaty nejen pro tento program. Což zase většina windowsáků nedělá, nebo se mýlím? Jednoho krásného dne jsem si nainstaloval záplatu pro Adobe Acrobat Reader 9. Pohoda, tohle má myslím Adobe vyřešeno dobře a tak vše proběhlo bez problémů. Jen do doby, než jsem zjistil že mi v Mozille Firefox nefunguje zobrazování PDF souborů. Místo dokumentu PDF se mi zobrazí tato hláška :

Co to, říkám si? Že bych aktualizoval Firefox a Adobe zakázalo používání PDF. Blbost, vždyť je to přeci otevřený formát. Tak kde se stala ta chyba? Zkouším a zjišťuji, přemýšlím a bádám. Až jsem ze zoufalství vytvořil Eula.exe v adresáři Firefoxu. Nahlásilo to sice nějakou chybu, ale dokument se mi zobrazil. Skvělá zpráva, jsem o krůček dál a konečně jsem si přečetl co jsem potřeboval. Nedalo mi to však a přemýšlel jsem dále. Nakonec mi to došlo. Problém nastal při aktualizaci Adobe Acrobat Readeru. Ten totiž požadoval nové potvrzení EULA, a proces, který ověří, že jste EULA potvrdily, se nachází v adresáři Adobe Acrobat Readeru. Jenže při zobrazování PDF v Firefoxu, se pracovní adresář nachází jinde, než render pro PDF očekává, a tak vás nepustí dále. Stačilo prostě jen spustit Adobe Acrobat Reader zvlášť, potvrdit EULA a poté je vše v pořádku.

Tuto chybu jsem objevil už dávno při zobrazování PDF v IE ještě v dobách 98ček, kdy po nainstalování Adobe Arobat Raderu do systému a poté pokus o zobrazení PDF v Internet Exploreru, kdy vyskočila hláška o potvrzení licence, avšak nepřepl se na něj fokus. Tudíž se sekl IE a člověk neznalý bádal. Stačilo ovšem získat fokus na licenci ALT+TAB, potvrdit ji a vše bylo OK.

Chybně implementovaná licence je zhouba digitální doby