Má tvorba


Želwička, žhavá živelná žena. Žádná žačka žabička! Žasne žalovaný železničář žádoucí žihadlo.

Venku prší a mně je to jedno. Mám v nohách pocit bezmezného nekonečna. Chtěl bych v něm najít malinkou kovovou kuličku a s ní si cvrnkat z jednoho nekonečna na druhý.

V střídavém proudu našel jsem napětí.
Bylas mu láskou, bylas mu prokletím.
V tekutém stavu našla jsi ho,
v tom jarním čase zmátla jsi …

Marností zasažen
Zahalen do korálků z plamínku svíce,
zůstal jsem v kraji kde nemohu žít více.
Obklopen zoufalstvím ze starých časů,
vjíždím si kartáčem do tmavých vlasů.
Každým tahem po své hlavě,
kartáč ztrhne pár vlasů hravě.
Každý vlas je jedna vzpomínka,
teď holou hlavu strkám do záchodového prkýnka.

Noční splín
V bezpečí ukrytý před nástrahy světa,
schoulený v posteli ho přikrývá deka.
Štěstí ho nenajde, a ani radost,
schovaný před světem, má velkou starost.
Našla ho paní, co rozdává marnosti,
ztracený človíček blouzní v hlouposti.

Texty co jsem našel v šuflíku.

Dnes mám opět 12 roků a jeden den

V jamce malé na zahrádce,
šišlala žížala své kamarádce.
Nežíkej nikomu, še jsem šížala,
opalujíc se na kamínku,
si ještě zpívala.
Já nejsem šížala, já jsem hadice,
aspoň mne nezezobne žádná slepice.
Zpívala na sluníčku opekající se žížala,
ale už je z ní jen suchá křížala.