Červen 2007


Tento víkend jsem absolvoval víkend na Slovensku. Cíl byl Aquapark Tatralandia pro odpočinek na sobotu. A v neděli výlet do Demänovských Ľadových Jaskýň a na druhý nejvyšší vrchol Nízkých Tater – Chopok s výhledem na Demänovskú dolinu

Výlet byl jako svatební před-dar pro kamarády, kteří již brzy řeknou to jedno slůvko, které vám nadělí plno problémů. Musíte si měnit všechny doklady a vůbec je to strašné lítání po úřadech. Ale pak už to bude snad jen k dobru. Nebylo tedy cílem výšlap, ale relax a odpočinek.

Vyjeli jsme kolem páté ráno. Do Liptovského Mikuláše jsme přijeli za zhoršeného počasí, což nám trošku pokazilo náladu. Přece jen, v dešti se špatně opaluje u bazénu . Než jsme se však stihli ubytovat, přestalo naštěstí pršet. Během cesty do světa vody, jsme ještě nakoupili a vyměnili nějaké peníze v HyperMarketu. Vyzbrojeni nadšením a úsměvem jsme začali pomalu a jistě útočit na všechny tobogány, bazény a atrakce v rozlehlém areálu aquaparku. Pokořili jsme snad vše co jsme našli, vlezli jsme dokonce i do bludiště, ze kterého se vymotat nebylo zas až tak jednoduché, jak jsem si zprvu myslel. V některých atrakcích se podařila udělat nějaká ta fotografie a s podvodním foťákem, jsme si troufli i do tobogánu. Po obědě, kterým bylo pivo Zlatý Bažant a rohlík se salámem, jsme se šli upéct na lehátko, kde jsme jako jeden usli a probudilo nás až pálení kůže. To pak chladila i 34°C teplá voda v termálních bazénech. Všichni spálení, jsme se přesunuli do šaten a po osprchování, které bolelo jak čert, jsme mizeli dál od davu lidí do Demänovské doliny. kde jsme byli ubytováni. Před spaním jsme ještě zašli zhlédnout co nás zítra čeká za výstup. Došli jsme až do Ľadové jaskyni a usoudili, že ráno musíme vyjít trošku dříve, než byl náš původní plán. Pak už jsme jen po jednom pivu, které jsme vyškemrali těsně před zavíračkou, šli do pelechu a pomalu usínali. Den druhý se všichni probudily domlácení, spálení a vůbec celkově bez energie. Studená sprcha však zachrání i takové neduhy, jako je ranní únava. Po sbalení věci z pokoje do auta a odevzdání recepční, jsme se vydali směr jeskyně. Cena vstupného je 180,– SK na osobu a pokud si přejete i fotografovat, vyjde vás to na dalších 300,– Sk. Znetvořené krásy lidským bádáním této jeskyně mně zaujaly, jen se mi zdála prohlídka krátká. Délka trasy je 800metrů do hloubky až 45metrů. To vše stihnete projít za 30minut i s výkladem.

Další náš cíl byl vrchol Chopku. Šesti-sedačkou jsme vyjeli ze stanice Záhradky (1028m.n.m) do stanice Rovná Hoľa (1477m.n.m) a výš nás dovezla dvoj-sedačka na stanici Konský Grúň (1827m.n.m). Odtud nás už nesly jen vlastní nohy a vůle. Do hřebenu chybí „jen“ 216metru převýšení, což představuje asi 1Km chůze. Není to tak strašné, pro toho, kdo občas vyběhne doma aspoň schody. Určitě se tam zajeďtě podívat, a zkouknout krásu hor. Cena lanovky až nahoru a zpět je 290,– Sk a pokud nemáte dostatek času a sil, ušetříte si 800metrů převýšení a více než 5Km výšlapu, dle vybrané trasy.

Foto a video galerie z výletu :


Kamenná chataLiptovská maraVysoké TatryĎumbierLiptovská Mara



Pozor na medvědy

Můj postoj k vlakům Pendolino byl minimálně neutrální s tendencí mít na něj negativní názory. Není to úplně tak, že bych ho pomlouval a nikdy jej neviděl. Byl jsem na představení této vlakové soupravy s exkurzí i v kokpitu. Ale nic velkolepého jsem na tomto dopravním prostředku neviděl. Krom naklápěcích skříní a otevírání dveří na čidla.
Minulý týden jsem byl na služební cestě v Praze a rozhodl jsem se že vyzkouším služby ČD a jejich chloubu, vlak Pendolino. Začalo to dobře už nákupem lístku. Na Hlavním nádraží Ostrava jsem si šel koupit lístek. U pokladny mi milá paní ochotně a hbitě tiskne žádaný lístek. Skoro vše bylo v pohodě, až na jednu chybičku. Lístek vytiskla, nechala si zaplatit a utekla někam dozadu pryč z mých očí, které jsem vykulil na ten lístek, který zůstal v tiskárně. Nakonec se mi podařilo telepaticky pokladní přivolat zpět a s omluvou mi vydala lístek.
Nasednu do vlaku, a v ruce mám oblek. Myslel jsem si, že když je to Pendolino tak „super,“ že si budu mít aspoň kam dát ten oblek. Ale krutě jsem se zmýlil. Musel jsem si přehodit oblek přes jednu sedačku a na druhou si sednout. Takže jsem seděl ne na místě určeném pro mou místenku. Zbytek cesty byl už pohodový příjemný, ale absence věšáku na který bych si mohl pověsit oblek mně namíchla.
No nic, jen jsem si chtěl postěžovat …

„Temperamento Uno Momento“ takhle se s námi loučila předkapela Divokého Billa s názvem Temperamento. Nikdy jsme o této kapele neslyšel. Při poslechu se mi jejich trošku mexický styl zalíbil a jsem rád, že si vybrali právě je. Skvěle připravili atmosféru pro hvězdy večera skupiny Divokého Billa (dále jen DB). Celá tato akce se konala v Rožnově pod Radhoštěm na venkovním koupališti. Byl to dobrý výběr i když pro mně kousek z ruky. Po odchodu z pódia Temperamenta a chvilkové pauzy na přichystání zázemí pro DB byl dav připraven přijmout kapelu a psychicky je z hlediště podporovat a vyhecovávat k lepší zábavě. Na DB šlo vidět, že jsou vcelku unavení, jelikož těsně před koncertem přijeli z Ostravských slavnostech, kde hráli asi hodinu a den předem hráli v Boskovicích. Ale chlapi to zvládli a tak jsem si mohl vychutnat s dalšími několika stovkami lidmi tu skvělou atmosféru koncertu. Po koncertě jsem ztratil hlas a pískal jsem jak píšťalka z vrbového dřeva. Po cestě k autu, jsme si ještě zašli na trampolínu a tam jsem se dorazil fyzicky a těšil jsem se domů do postele.


DB

Koncert pořádala firma Pragokoncert Bohemia, a. s. pod záštitou festivalu Valašské Divadelní léto. Kampaň proti alkoholu za volantem DOMLUVME SE! Pro dva co ví: „DOBŘE VÁM TAK!“