Radim kovo místečko

Jednoho krásného dne se rozhodnete, že půjdete v sobotu na výlet. Prostě normální plán: Vstanout, nachystat si nějaké věci, vykouknout ven, a sbalit si ještě raději bundu a vyrazit na vlak. Člověk si trochu ve vlaku zdřímne a tak se probudí na konečné … Ostravice, vystupovat! S Janou jsme si koupili něco na snídani a sedli do čekárny, kde vyčkávali na příjezd Ivánka. Půlhodinka čekání na nádraží nás docela dostala tím, že ze směru od Smrku přicházeli lidé celí zmoklí až na kost. Ale my se nebojíme a vyrazíme, hned jak Ivánek přijede. Což se zanedlouho stalo a plni elánu mohli vyrazit.

Pláštěnky na sebe a hurá do lijáku jak banda magorů. Když si tak v tom dešti šlapeme na kopec, říkáme si: Kdo by v sobotu v celkem zimě a v takovém lijáku šel na Smrk? Málokdo, a tak budeme mít výšlap jen pro sebe. Jenže pravda byla jiná a po cestě jsme potkávali s podivem velmi hodně dalších „magorů“ jako jsme byli v té chvíli my. A není nad to lézt na kopec a proti vám se valí plno vody, jako by jste šli v potoku, celí mokří a v nepromokavých botách se vám začíná formovat bazének. Prostě labůžo pro zápal plic :) Ale počasí nás nějak netrápilo, spíš bylo s podivem kolik lidí se proti nám hrne. Tolik turistů jsem viděl snad jen když jsem šel na Lysou v nějaký svátek a při nádherném počasí. A nejvíce nás dostalo, když jsme vyšlapali na kopec, a tam se tyčil stan!! Ano, opravdový stan a vypadal, že už tam chvíli trčí. V tu chvíli, kdy k nám přišel majitel stanu a chtěl po nás nějakou kartičku nám to tak trochu docvaklo. Nějaký závod asi. A ono, že jo. Tento víkend se konalo 5BV . Chudákovi organizátorovi byla již evidentně kosa, a prý mu došel i teplý čaj. A přítelkyně mu spala ve stanu :) My měli sebou teplého čaje dost, a tak se rozdělily, dodali energii i v podobě Jagermaistera, což asi vycítila přítelkyně ve stanu a vylezla si taky pro nějaké to „teplo“ :) Poté udělali pár fotek a šupali jsme dolů.

Po cestě ze Smrku dolů, kousek po modré a pak po žluté značce, jsme pojedli a Ivánek něco i nafotil :) Ono vlastně všechny fotky, co jsou tady fotil Ivánek.

Příchod do Ostravice (poslední cca 1Km jdete kolem cesty a je to silně nezáživné, a hlavně pro nás už i stereotypní), kde jsme si v restaurace Freud dali oběd a poté se přesunuli na vlak, se kterým jsme se po přestupu dostali až do Ostravy, kde jsme se někteří rozloučili a jeli domů .....

Není důležité mít příjemný zážitek, ale musí být silný!

Plány jsou od toho aby se měnily. A proto neplánuji :) Tedy krom nějakých základních plánů, jako je přijít zítra do práce či o víkendu zajet někam na výlet. Slovo „někam“ má zde velký význam, protože většinou se opravdu do pátku neví kam. Poslední výlet byl plánován na přes noc, s ubytováním a protože i s ženským pohlavím tak někde na ubytovně. Jenže ženy odpadly, a tak jsme se domluvili s kolegou z práce, že v neděli v před osmou na Svinově s odjezdem „někam“ do Jeseníků. V úvahu připadaly „Jindřichov ve Slezku, Zlaté Hory atd.“.

Je neděle ráno 5:30 sprcha dobalení a odchod z bytu na vlak. Jenže co čert nechtěl, vlak si z nádraží vyrazil klidně o minutu dříve. A tak se stalo, že mi po dlouhé době ujel vlak. Z Kopřivnice se do Ostravy pak dostat není jednoduché, autobus taky žádný a tak jdu na stopa a postupuji přes Příbor až do Skotnice, kde konečně chytám stopa, který mne zaveze do Hrabové na kruháč v Ostravě. Ještě jsem pořádně ani nevyjel a už mám v nohách cca. 10Km s 15kily na zádech. Nakonec jsme se dostali na vlakáč a tam se rozhodli, že pojedeme vlakem až do Jeseníku a tam se uvidí kam půjdeme. V Jeseníku jsme nalezli mapu a na ní našli Smrk, na který jsme se rozhodli vylézt.
Trasa z Jeseníků do Lipová lázně vede po silnici a tak po cestě když jsme narazili na restauraci a dostali hlad. Taky je už 14hodin a my ráno v sedm snídali pár rohlíků. V hospodě jejíž název si nepamatuji, jsme zdolali první vrchol: pivo Šerák :) Sice jsme na obyčejný zeleninový salát s kousky kuřecího čekali skoro hodinu, stálo to za to, neb bychom jinak na kopci pošli pak hladem. A jelikož jsme nabrali zpoždění, rozhodli jsme si cestu zkrátit vlakem o 5Km do Horní Lipové. Cena 11Kč za vlak stála za to abychom nahnali čas, který jsme ztratili čekáním na jídlo.

A začal konečně pořádný výšlap. 15Kg na zádech a zkratkami (jsou kratší, za to SAKRAMENSKY těžší) jsme se probojovali až na vrchol Smrk (1125m.n.m), kde jsme potkali bandičku lidí co vypadala stejně jako my, že mají v plánu někde přespat. A jelikož se už stmívalo a na Smrku jsme spát nechtěli (dost foukalo) začali jsme sestupovat níž do Petříkovic po modré značce. Podél cesty si teče svou potok Branná. Nádherné scenérie vody, dřeva a kamení!! V Petříkovicích již byla tma a tak jsme se šli navečeřet do restaurace H&P. Zde musím pochválit obsluhu, protože tak rychlou jsem ještě nikdy nikde nezažil. A to jsme tam nebyli sami. Uzené vařené koleno a Pšeničné dožínkové pivo nás naladilo na spánkovou vlnu a tak jsme ještě s bandou, kterou jsme potkali už na Smrku podebatovali kde budeme spát. Nakonec se nejlépe jevilo místečko u Větrolamu. Zde jsme taky přečkali noc v lesíku a pod šírákem. V noci sice byla hnusná kosa, ale spácák mi umožnil spánek v trenkách. Jen nos mi dost promrzl :(

Ráno před sedmou budíček, probrat se, pobalit se a hurá dál na kopce. Před námi nás čekal Šerák, a tak jsme mu šli naproti, neb sám se prý nepřiblíží. Po cestě jsme ještě dali ranní kafe a čaj z Ramzové lanovky se po červené vydali nahoru. Vzhůru po Koňské stezce, pojmenované po způsobu dopravy piva na Šerák (1350m.n.m.), jsme se vyškrábali s převýšením 601m do chaty Jiřího na Šeráku. Pár fotek, pivo a zmrzlinu a 45minut uteklo jak nic. Před námi nás čekal poslední vrchol a to Keprník (1422m.n.m). Cesta vede jako vždy z kopce dolů a pak zase nahoru. Ovšem zde pozor! Pokud si kupujete nové boty na hory, vězte že i když to není napsané v návodě k použití, musíte si je před výšlapem pořádně zavázat. Kdo tak neučiní, bude mít z toho puchýře, tak jako já které jsem si udělal při přechodu z Šeráku na Keprník. Takže, příště si pořádně zavázat boty, jasný? JASNÝ!!

Z Keprníku je příjemný i když stereotypní výhled na všechny strany. Ale cesta z něj na Červenohorské sedlo je úžasná. Plno borůvek, krásný les, tráva a rašeliniště. I když to tak nevypadá, od Trojmezí (1316m.n.m) vás čeká ještě překonat pár výškových metrů dolů a od Sedla pod Vřesovkou pár metrů nahoru. Zastávka na Vřesové studánce, ovlažení rtů a pak pocit posledních pár metrů výšlapu nahoru, vás osvěží tak příjemně, že celou cestu až do Červenohorského sedla se nezastavíte.

Z Červenohorského sedla jezdí autobusy do Jeseníku a do Kout n. Desnou. My se rozhodli vyzkoušet cestu přes Kouty, ale po chvíli jsme zjistili, že lepší by bylo jet přes Jeseník. Zvlášť, když musíte pak vlakem do Ostravy přesedat 4krát a cestu vám zpříjemní rychlík z Brna, narvaný až k prasknutí studentů.