Omáčka :

  • 1 kg Vepřového plecka
  • 1 dcl olivového oleje
  • 3 ks menší cibule
  • 1/3 skleničky bambusových výhonků
  • 500 gr malých žampiónů
  • 100 ml červeného víno (Merlot?)
  • 100 gr másla
  • 2 stroužky česneku (nebo 1 český)
  • 50–100 gramů zakysané smetany
  • 50 gr hladké mouky (cca 75% kolik je smetany)
  • 25 gr namleté strouhanky ze starého chleba na jemno (cca 25% kolik je smetany)
  • 2 lžíce mléka
  • bobkový list
  • špetka oblíbené kořenící směsi

Oblíbená kořenící směs:

  • cca 30–40 kuliček celého černého pepře
  • 3–4 kuličky nového koření
  • dle zkušeností celý kmín (cca na konec čajové lžičky)
  • špetka majoránky

Vepřovou plec očistíme/odblaníme. Čím lépe, tím víc bude pak maso žvýkatelné i pro lidi bez zubů :) Já to čistil tak, že mi zbylo asi jen 800 gr masa. Zbytek půjde do polévky. Maso nasolíme, promneme a odložíme do misky. Do hrnce s pokličkou nalijeme deci olivového oleje. Nakrájíme na jemno cibuli a tu do zlatova osmažíme na oleji. Potom přidáme maso a mícháme tak ať se zatáhne (zbělá). Do hrnce s masem a cibulí nalijeme tolik vody, kolik máme masa (tzn. všechno maso bude ponořené). Přidám špetku mé oblíbené směsi, kterou si hmoždím v hmoždíři sám a jeden či dva bobkové listy. Necháme pod pokličkou dusit, dokud maso nebude měkké. V případě potřeby přidáváme horkou vodu tak, aby aspoň 2/3 výšky masa byla pod vodou.

Teď když máme spousty času, předpoklad je tak hodina, můžeme si přichystat zahušťovadlo omáčky. Kysanou smetanu mírně rozředíme dvěma lžícemi mléka. Zasypeme hladkou moukou a trochou chlebové strouhanky, aby nebyla žádné hrudky a byla z toho kaše. A abychom nelenivěli, nakrájíme si na hrubo žampiónové proužky o šířky 7–10 mm.

Asi po hodině, až je maso měkké, vezmeme zahušťovadlo a dle potřeby zahustíme. Nezapomeňte (jako často já), že co vypadá řídké, po ochladnutí hodně (ale opravdu hodně!) zhoustne. Proto raději zahuštěné méně je lepší, než jíst pak kyt. Mezitím na pánvi rozehřejeme máslo, přidáme červené víno a nakrájené žampióny. Dusíme tak dlouho, dokud víno nezmizí a nezůstane jen máslo. Samozřejmě zkusíme, jestli nejsou houby ještě tvrdé. V tom případě přidáme víno. Žampióny musí být velmi lehce přismahnuté. Žampiony přidáme do omáčky bez zbylého másla, nebo jen s trochou tohoto omastku. Nakonec ještě necháme chvíli provařit, zamícháme dostatečně a po pěti minutách můžeme servírovat. Doporučuji s rýží, nebo s mačkanými brambory. Jako příloha je vynikající okurkový salát se stroužkem česneku, zalitý kysanou smetanou, která nám zbyla ze zahušťovadla.

Dobrou chuť

Jelikož rád čtu, často navštěvuji různé prodejny knih, antikvariáty a neodmítnu jakkoukoliv možnost získat hodnotnou knihu. Na e-shopu cpress.cz občas nakupuji a nějakou tu korunu jsem tam do knih už investoval. S tímto vydavatelstvím jsem prostě spokojen. Jednou jsem dokonce potřeboval vyreklamovat špatně zaslanou knihu. Zabralo to sice týden navíc čekání na knihu, ale peníze za poštovné mi proplatili zpět. Nemohl jsem si nikdy stěžovat. Ba spíš jsem vychvaloval …

… do dneška. Když jsem si chtěl zakoupit nějaké další knihy. Jejich „nový“ internetový obchod místo toho aby něco vylepšil pro kupující, jim spíše naházel klacky pod nohy. Design zrobustněl a člověk se v něm trošku více ztrácí. Chybí zobrazení starých objednávek a co je nejdůležitější a co mně vyburcovalo k napsání tohoto žbleptu : Tento systém v roce 2011 neumí ukládat košík pod přihlášeným uživatelem!!! Starý systém to uměl. Tzn. že jsem si kdekoliv na světě mohl pod svým přihlášeným účtem do košíku vybrat knihu a dělat to tak třeba týden. A pak kdekoliv jinde jsem se přihlásil a všechny knihy jsem v košíku našel.

Čili chyba č 1. : Systém neumí pracovat s košíkem!

A druhý, možná ještě větší problém je ten, že jediná možnost zaplacení objednávky je POUZE dobírkou!! Kde soudruzi udělali prosím vás chybu? Proč v minulé verzi nebyl problém knihy zaplatit kartou? Hned a bez čekání. Nemám rád dobírky! Proto si asi už nic, do doby než toto cpress opraví, neobjednám.

Čili chyba č 2. : Možnost platby pouze dobírkou.


AKTUALIZACE: Volal jsem na jejich linku a s platbou kartou nepočítají v nejbližších pár měsících. Čili musím nakupovat jinde, kde preferují bezhotovostní převod. Nějaké nápady?

Ne vše nové, je lepší.

Ostrava ráno, 7:30 ráno a teplota příjemná kolem 0°C. Slunce pomalu vykukuje přes hradbu paneláků a osvětluje další a další bloky králíkáren. Vše jde podle plánu až na to, že na autobusové zastávce stojíme o pár minut dřív. A autobus přijíždí raději o pár minut později. Ještě jsem vlastně nikam pořádně nedošel a už mně bolí šlapy z bot. Hold je to pravděpodobně daň za mou dlouhou pauzu ve výšlapech na hory, nebo spíš kamkoliv. Mezitím, nás autobus dovezl na vlakové nádraží, kde jsme si zakoupili zpáteční lístek a vyčkali až přijede vlak. Při dlouhém desetiminutovém čekání, jsme našli dilatační spáru skoro 5cm širokou mezi kolejemi a tak zjistili, proč „to tak ve vlaku skáče“. S přestupem jsme se dostali do Ostravice a tam se rozhodovali, jestli jen raději nepůjdeme na Smrk, neb směrem Lysá se stáčela většina lidí. Vlastně všichni! Přemýšlení netrvalo dlouho. Rozhodla foto-výbava na zádech a restaurace na Lysé.

Máme skoro konec roku 2010 a já jsem letos vlastně na žádném větším výšlapu nebyl. Hanbím se. Aspoň že jdeme pouze na Lysou, to je jen taková rozcvička. Přecházíme druhý most, což je už asi 200metrů od nádraží, a v dáli vidíme dvě, turisticky vypadající, slečny. Zvolili jsme si je dnešní inspirací. Je dobré si někdy zvolit nějaký bod, který vás nutí jít dále. Jen po této zkušenosti doporučuji si volit ne tak vysoké body. Tyto dvě slečny museli mít pěkně natrénováno, protože v půli kopce se nám ztratily. Je to možná tím, že jsme na zádech měli 10–15kg a tím že jsme dlouho nikde nebyli, ale i tak klobouk dolů, byly to holky šikovné. Zvlášť, když si dali pauzu a když jsme je skoro došli, usmály se a vykročili rychlým tempem dále :)

Na vrchol jsme se vyškrábali za dvě hodiny a kousek, po cestě ztratily sněhový hrot z jedné hůlky, vypili trochu čaje a pokecali s páru lidmi, co šli již dolů. V hospůdce na vrcholu jsem byl překvapen místem. Většinou jsem byl zvyklý, že nebylo kde sednout, ale dnes nebyl žádný problém. Asi to bylo tím, že ke konci již dost sněžilo, foukalo a byla zima. Dvouhodinová pauza u stolu, kdy jsme se nasytili a probrali různá témata s různými lidmi, nám dodala sílu a před třetí hodinou vyrazili hledat místo pro natáčení recenze batohu a stativů. Jediné kryté místo u horské služby nám poskytlo přístřešek a klid pro natáčení.

Cesta dolů byla krutá. Sníh, zmrzlé kuličky bijící do tváře silou, která vás nutí odvrátit tvář. Zasněžené stopy naštěstí tolik nevadili, neb trasu není problém najít, zvlášť když tuto trasu známe skoro poslepu. Stihli jsme natočit i jedno video :


U opičí dráhy potkáváme tři lidičky a navazujeme kontakt, ať to klouzání ve vyjetých kolejí od aut, není tak jednotvárné. Ztracený sněhový hrot, který se mi zabloudil někde pod vrcholem je nahrazen jiným, který Radim našel podobný hrot, a tak mi ho daroval. Díky ještě jednou pokud to čteš. Na nádraží nečekáme dlouho, vlak dorazil skoro s námi. Ve vlaku je teplo, rozmrzáme komunikujeme a snažíme se nějak přečkat cestu domů.

Ne každý záchytný bod je vybrán správně

Vstupuji do kuchyně a mé oči míří na spížku ve které se ukrývá poklad. Kroky mého já vedou ke sbírce opojných nápojů. Zohýbám se k nim s láskou a úctou a můj pohled spočívá na sklenici vína s nápisem Modrý Portugal. Zavírám spíž, s vývrtkou v ruce se ladně a s pocitem dobrých činů přesunuji do obýváku. Sedám ke stolku, otevírám láhev s mírným třesem v ruce. To jak citím tu sílu hroznů ukrytou v sedmičce granátově červeného vína. Do sklenice nalévám tekutinu, která mi dodá sílu do večerní práce až do ranních hodin.

Podvečerní pracovní nálada

Příjemný večer všem čtenářům …

Stalo se vám někdy, že jste zaspali do práce nebo na nějakou důležitou schůzku? Pokud ne, zkuste si to představit :

Ráno se vzbudím bez budíku, což mi přijde divné, neb kolem je již světlo a jsem zvyklý, že mně budí rádio. Otevřu oči, mrknu na hodiny a zjišťuji, že není šest ráno jak jsem měl správně vstávat, ale DESET!! Sakra, a já měl být v práci, vyskočím z postele podívám se na telefon a tam pět nepřijatých hovorů od šéfa. Jakto, že mně to nevzbudilo? Rychle proběhnout hygienickou místnost jménem koupelna, hodit na sebe nějaké oblečení a spěchat do práce. Stres a žádný čas způsobují, že moje psychika je totálně v pr***.

Crrrr … budí mi budík a zjišťuji kde to jsem. Co se to děje?? Vždyť jsem teď utíkal na vlak a ..... ufff, měl jsem špatný sen. Ale kolik, že je vlastně hodin? Mé vytřeštěné oči ještě z těžké situace ve snu, přesunují svůj zájem na hodiny a zjišťuji, že mám docela dost času. Příjemných 15minut na to abych se stihl umýt, vyčistit zuby a jiné ranní rutinní práce. Po protáhnutí vylézám z postele a jdu na to. Ranní sprcha a vyčištění zubů ze mně udělá člověka a k dokonalosti chybí se ještě učesat.

BLIK ..... sakra, co to zase? Kde to jsem? Co tady dělám? Kolik je hodin co se to se mnou děje? Všude tma a absolutní ticho. Co to zase na mně kdo zkouší? Mrknu se rychle na hodiny jak ještě nikdy a zjišťuji, že jsou dvě hodiny v noci. Přemýšlím co se to právě stalo a už tak zmatený čekám, že se zase a znovu probudím. Že i tohle je sen a kdo ví kolik je vlastně doopravdy hodin.


Tomu co jsem popsal výše se říká sen ve snu. A jelikož jsem se i v tom snu ve snu probudil, určitě se mi zdál nějaký sen i v tom snu ve snu :) Prostě šílenost a hodně vám to posune hodnocení co je realita. Minimálně na pár minut. Proč jsem vlastně tuhle, mnou již asi rok starou zkušenost, vytahoval?

Včera jsem byl v kině na filmu Počátek (Inception) který je sny protkaný skrz na skrz a zavede vás do snů ve snech, kde cíl je získat informace ze spícího. Tento film se mi líbil a hodnotím ho takhle :
Těžko stravitelný na pochopení, středně až lehce odhadnutelné pokračování dějství filmu a závěr dost odfláknutý. Efekty jsou udělány dobře a nehrají si na nic co by mozek nemohl pochopit. Tím jak film začal odhalil vlastně svůj „skoro“ konec, čímž jsem se nemohl moc těšit na oblíbené „Jsem zvědav jak to dopadne?“. Linie děje se zdá propletená, ale je vcelku jednoduchá a nakonec pochopitelná. Ovšem myslím, že se zaměřuje chvílemi na nesprávné „sny“. S filmem jsem ovšem celkově spokojen a určitě se na něj ještě několikrát podívám. Body : 7,5/10

Co, nebo kde je realita?

« Předchozí stránkaDalší stránka »