Radim kovo místečko

Nedávno jsem byl opět v Praze a konečně jsem zjistil proč je všude v Praze tolik lidí. Vše zde funguje pomocí systému „klapek“, kde jedna je zavřena, nakupí se zde plno lidí a poté co se otevře, je hned v místech za klapkou kupa lidí. Jak jsem na to přišel? Přečtěte si tento článek.

Zkušenost 1)
Začalo to již pi příjezdu do Prahy na nádraží při výstupu z vlaku. vlak zastavil, otevřeli se dveře a z vagónů se chrlilo lidstvo toužící po čerstvém vzduchu a utíkají před ztuchlým vzduchem ve vlaku. A jelikož těch vlaků přijelo víc, byl podchod vedoucí k nástupištím přeplněn. A tak jsem s davem splynul a pomalou chůzi se jistě, avšak velmi pomalu přesouval k východu. Na Žižkov to není daleko, tak jsem to vzal raději pěšky.

Zkušenost 2)
Sedím v kanceláři u známého a chci už odejít. Avšak co naplat, nikam se nejde. Hlavní dveře baráku jsou zamčeny a přestože mám klíče, nedaří se mi odemknout zámek. Volám známému, ale ten telefon nezvedá, musím tedy čekat, než někdo odemkne. Po hodině čekání mně to přestává bavit, volám dalšímu známému, že k němu nepřijdu jelikož jsem zamknutý a jdu spát. Ráno vstanu a jdu zkusit otevřít. Nedaří se. Vyšel až pokus č.4, který se konal po deváté hodině ranní. Mizím na tramvaj, kde se mačkám s dalšíma lidmi, ač to není v tuto dobu obvyklé. Říkám si „Asi všem otevřeli hromadně dveře, klapku.“

Zkušenost 3)
Odpoledne jsem jel na hokej. Dovnitř se člověk dostal bez větších problémů, ale musel projít přes detektor kovu. Úžasná to věc, zvlášť když si vzpomenete až těsně před tím, že máte v kapse nůž. >>Každý správným muž, má v kapse nůž.<< Naštěstí se mi ho podařilo ukrýt a propašovat. I když kdo ví, třeba by mne s ním dovnitř pustili. Po výhře nad Finskem 2:0 jsem zůstal chvíli sedět v sedačce a čekal jsem, až se protlačí dav lidí ven. Až do metra byla cesta v poklidu a tak policie, která si hrála s mobilními telefony, mohla zůstat v klidu. Avšak co mně potkalo v metru, jsem dlouho nezažil. Trychtýřem se do vozidla metra nahrnul lid tak, že jsem sotva dýchal. Fotky ale jsem však udělat musel :

Kdo ví jak to v té Praze funguje

Včera jsem byl na koncertu Pehy v Třinci. Čekal jsem nějakou velkou akci, ale netušil jsem, že se z toho stane vesnická akce. Které jsou sice lepší, ale byl jsem připraven na velkou komerční akci. Při příchodu ke vchodu stálo u cesty hasičské auto s hasiči. Měli oblečené mundúry, ve kterých vypadli jak dobrovolní hasiči. U vchodu stál stánek s pitnou vodou a u něj skupinka lidí. Dovnitř se nikdo nehrnul i když už bylo 19:45 a začátek byl před 15minutama. Jasně, před Pehou hráli ještě předskokani. Adam Ďurica s kapelou a Ready Kirken. Uvnitř haly Stars v Třinci, která v té tmě nevypadal vůbec špatně, bylo dost prostoru a málo lidí, což umožňovalo stát skoro ve předu a taky mít kolem sebe dost místa. Jen škoda, že mezi diváky se našlo málo aktivních lidí a většina byli takoví statičtí. Myslel jsem si, že koncert je synonymem bavení se. Nechápal jsem jak většina stála jako „tvrdé Y“ a během celého koncertu se ani nehnuli. Fuj s takovýma diváky. Chudáci zpěváci na pódiu. Naštěstí se v celé hale našlo pár lidí, jenž se na koncertu opravdu bavili, a tak jsem si nemusel připadat jako na mši v kostele. Díky těm co byli se mnou a bavily se jako ti před námi a nestáli namístě jako ti vedle nás.

Katarína je fajná děvčica

PS: fotky dodám po víkendu

SE

Včera byl 1.Duben, čili aprílový den. ten letošní se moc nepovedl. Ráno jsem vstal až v 10:15 i přesto, že jsem šel v sobotu docela brzo spát. Na oběd jsem snědl jen trošku polévky a přejedl jsem se tak, že jsem nesnědl ani druhé. První naděje pěkného dne svitla, když jsem uviděl jak je krásně a řekl jsem si že se půjdu s přítelkyní projít. Avšak zrada, procházka se prý dneska konat nebude a já nikoho jiného v záloze neměl. K večeru jsem chtěl nahrát miláčkovi slíbené Framy do foťáku a tak jsem konal.

~~Seznámení s mobilem :~~
Jedná se o mobilní telefon SE K750i od Oskara. Našel jsem si na internetu návod jak nahrát nové Frámy do softwaru kamery mobilního telefonu a začal zkoumat. Zjistil jsem avšak, že verze a barva mobilního telefonu není nejlepší pro úpravu softwaru a patchování. Hrál jsem si se softwarem tak dlouho, až jsem musel smazat všechny uživatelská data telefonu i s customizací. Proběhlo nové nahrání oficiálního FW od VF a úprava maličkostí v FS , třeba vypnutí zvuku při focení. Přítelkyně mně chce momentálně zavraždit za ztracené data, což chápu i přesto, že jsem ji říkal, ať zálohuje. Ještě mně dneska čeká tam dodat ty Frámy a miláček může být spokojený. Tedy skoro ..... Promiň LÁSKO!!!, dřel jsem na tom celou noc a ještě jsem nespal. Hlavně, že telefon funguje, ne? :-*

Vcelku se tedy stalo jen pár věcí:

1. Naučil jsem se flash/mods Sony Ericsson telefonů
2. Oskar ukončil akci „SMS zadarmo“, které jsem stejně nevyužíval. Na faktuře jsem nacházel cca 5–10 SMS za období.
3. Naboural se Enge
4. Teletubbies oslavily 10.té narozeniny
5. Nespal jsem a asi ještě dlouho spát nebudu
6. a mnoho dalších … (pokud někdo má informaci o nějaké důležité události pište do komentářů)

PS: Tímto se také omluvám všem, koho jsem poslal do věčných lovišť, když mi psal zprávy na ICQ.

~~… něco bych … __(vymamlasil)__~~

Jedna taková fráze vás pak stojí velké dobrodružství, nebo taky velkou opici. Popřípadě vás to může stát jen podivné xichty málo odvážných kamarádů sedících u téhož stolu a poté jejich narážky na vaše úleťácké ego. Naštěstí raz za čas najdete stejně cáklé lidi, kteří jsou pro každou akci.

Užívejte života dokud to jde!