Radim kovo místečko

Na základní škole by mně měli naučit kreslit (s mou vytrvalou pomocí samozřejmě). Avšak nestalo se tak. A já nyní kreslení nejen, že potřebuji ale začalo mne i trochu i bavit. Tak jeden obrázek z jednoho dopoledne.

Nejzajímavější je to, že jsem se při tom díval na film o malíři, od kterého nikdo obrazy nechtěl dokud neumřel.

Kreslení je jedno z možností vyjádření pocitů

Dneska se mi do uší vloudila písnička od Lionel Richie „Say you, Say me“ a od rána mi hraje. Nevím, ale ty staré hity prostě mají něco do sebe.

Řekni, řekni mi

Nechci v tomhle článku poučovat kuřáky, že kouření škodí zdraví a můžete na to umřít atd. Chci si jen zde odložit SVŮJ názor na kouření.

V prvním případě si řekněme, že jsem kuřák. A zatím ne závislý. Což se doufám nezmění. Nechápu lidi, co nedokáži bez cigarety přežít pár hodin, natož dní a tak chápu, že takoví můj názor nemusí ani s troškou pochopení přijmout. Kouření je pro někoho po jisté době závislé stejně jako čokoláda, kafe, sport, práce, partner/ka. Závislí jsou většinou ti, jenž neví proč začali kouřit a jaký smysl pro ně kouření má. Protože, ten který to již ví, buď přestal nebo zjistil, že je závislý a proto kouří. Pak je sorta lidí těch, kteří si zapálí cigaretu jen na akci, či raz za čas (týden-měsíc). Do této skupiny bych se velmi rád opět vrátil, což samozřejmě udělám. Vím proč kouřím a tak teď jen závisí na tom si říct TEĎ. Nechme tomu čas a já se zde opět ozvu jak jsem dopadl.
Jsou různé důvody, proč si myslím, že není problém být občasný kuřák.

1) Nesnáším kouření v místnostech. Jediné kde to toleruji je v práci, a tam kde vysloveně všichni kouří a je to jejich místnost.
2) Nesnáším kouření při jídle.
3) Nemám rád kouření v uzavřených hospodách bez odvětrávání.
4) Vadí mi, když vidím, že někomu kouř vadí a někdo na něj ještě schválně foukne.
5) Vadí mi kouření na zastávkách, zvlášť v budkách.

1) Vemte si z kuchyně hrnec. Nacpěte do něj nějaký suchý papír a vlhké listí. Doneste to obýváku, položte na místo kde není co by mohlo chytnout a zapalte. Říkáte si co, to melu? Je přece jedno čím si zasviníte svůj vlastní byt, kde máte trávit relax a pohodu. Místo toho tam kouř zasmradí vše od koberce přes záclonu až po pohovku a částečky prachu budou taky velké, což znamená častější utírání prachu.

2) Z bodu jedna a začněte první větou, avšak zapalte přímo v kuchyni při jídle. Vím, je romantické si opékat špekáčky venku u ohně a jíst při tom, ale určitě nemáte rádi, když vám dým jde přímo do tváře.

3) Kamarádi vás pozvou na pivko. Neodmítnete, ale víte, že pak máte ještě schůzku. Teď už vím, že prostě odmítnout člověk musí, nebo si najít nějakou hospodu, kde se nekouří (najděte takových víc prosím!), nebo kde je dobré odvětrávání. Stačí chvíli a všechno čisté oblečení, které jste měli se v rázu stane odporným smradem nejen pro okolí, ale i pro vás. Čím si skazíte vše, co má přijít po pokecu s kamarády.

4) Říká se, „Co nechceš aby lidé dělali Tobě, nedělej Ty jim.“. A kolik lidí je takových, že si vychutnává to, když mu někdo dělá naschvály, které se mu nejenže nelíbí, ale nedělají mu ani dobře?

5) Tak jak by měli nekuřáci tolerovat kouření kuřákům, měli by se v rámci tolerance k nekuřákům chovat i kuřáci. čili, pokud stojím na zastávce plné lidí, počítám s tím, že většině vyfouknutý kouř vadí. Což vadí i mně jako kuřákovi. Jaký je problém si prostě od nekuřáků odstoupit o pár metrů dále?!

„Kuřte si jak chcete, ale ne mně pod nosem“

Musíte být přesvědčeni, že láska a sex nelze nijak živit, když jsou dva (nedejbože tři) od sebe vzdálení nějakých „pár“ set Km. Ale opak je pravdou, láska jak láska, ta i hory přenáší, ale sex na vzdálenost větší než 100Km je dokonce bezpečnější. Až na to, že i z ní lze vyzískat dítě. Problémem není ani tak to dítě samo o sobě, problém je ten, že o tom neví ani jeden z rodičů. A to se pak teprve odehrávají ty správné myšlenkové pochody „Jak se tohle sakra mohlo stát. Vždyť jsem si dal pozor!“.

Ach běda vám lidé, jenž jste v mylné naději doufali v bezúhonnost toho co jste ne-udělali. Pěkně si vás všichni kolem podají a nejenže budete za pěkné svině, že jste jim to neřekl, ale zažijete takové trauma, kterého se vám dostane po tom, co budete „dítě“ zapírat a okolí vám stále nebude věřit.

Mám pro vás jedno ponaučení :

„Když už se o vás drby šíří, tak je aspoň využijte.“

Po poslední knize, kterou jsem přečetl se nebojím říct, ze nemůže být nic, co by se četlo hůře. „Norimberský proces“ je sice kniha plná zajímavých faktů. Ale právě ty fakta, která vyjadřují spoustu datumů a jmen, mne uspávaly, jelikož je mozek nedokázal zpracovat tak, aby si všechny zapamatoval. Jsem strašně rád, ze jsem si knihu přečetl, ale jsem stejně rád, že ji mám už „za sebou“.

Nynější kniha „Projekt Avalon“, mne zaujala už od třetí strany a to tak, že při její čtení jsem si svou vlastní blbosti, podpořenou zpožděním ČD, nechal ujet vlak. Sedím na nádraží a mam hodinu čas, než pojede vlak. Proto si čtu knihu, a sem tam se jedním okem podívám jestli na tabuli odjezdu už nesvítí můj vlak. Po době, kterou jsem v záchvatu čtení nedokázal odhadnout, mi to nedalo a pohledl nejen na tabuli, kde stále nesvítil můj vlak, ale i na to, kolik je hodin. A čtenáři, div se, bylo 12minut po odjezdu vlaku, který ani nesvítil na tabuli. Důvod byl prostý, všechny vlaky před tím, měli tak velké zpoždění, že můj se na tabuli nevešel.

Nikdy nevěř jen jednomu informačnímu kanálu!