Radim kovo místečko

Již delší dobu toužím po fotoaparátu. Jako u všech věcí požaduji kvalitu a ta něco stojí. Vybral jsem si Nikon D80 se setovým objektivem 18–70mm. Ten stojí stejně jako starší automobil. Každý měsíc jsem si říkal, že si ušetřím nějaké peníze, abych si foťák mohl koupit … to bylo před skoro rokem. A letos jsem se k němu odhodlal. Pomohla mi i tahle pokladnička:

Od května do konce prosince jsem si do ni „bokem“ nastřádal 4000Kč. To co vidíte je ale jen 3000Kč, protože tisícovku jsem musel dneska vytáhnout na další splátku.

Teď si musím udělat novou pokladničku, která bude na nová skla.

No a jinak kdo šetří nemá nic.

Minulá zima byla úplně bez lyžování a letos jsem nechtěl skončit stejně. Letos naštěstí nějaký ten sníh na horách byl. A tak jsme mohli s celou bandou lyžařů, kteří jezdí každý rok, vyrazit na oblíbené místo pro lyžování, Chopok.

První výlet:
Vyrazily jsme 24.ledna ráno abychom stihli už od dopoledne lyžovat. Ubytování bylo zařízeno v chatě Kožiar jako již dva roky předtím. Po ranním kafi a oblečení do lyžařského jsme vyrazily na sjezdovku . Počasí luxusní, úprava sněhu na sjezdovce už tak ne. 40cm sněhu a místy vydřené sjezdovky až do hlíny. Krom toho, že na chatě došlo večer pivo, což je zásadní problém, se nic extra nedělo.

Druhý výlet:
Sehnat ubytování v okolí Dëmanovské doliny v měsících únor a březen týden dopředu je nereálné, avšak možné. Po čtyřech dnech hledání na internetu, obvolávání každého penzionu, chaty, chalupy, bungalovu, hotelu jsme už málem nejeli. Nakonec se štěstí ukázalo a přivedlo nás do této krásné stodoly s příjemným personálem a výborným pivem Plzeň, čepovaným bez CO2, tlačeným kompresorem. Co se týká lyžování, byly podmínky už mnohem horší, přestože bylo více sněhu cca 80cm. Po vyjetí čtyřsedačkou na kopec se ukázala příroda jako nepřítel a nadělila nám počasí s velkým větrem, nepronikavou mlhou, hustým sněžením a mrazem okolo –15°C. Druhý den jsme raději prodali permice a jeli na nově objevenou sjezdovku v obci Závažná Poruba. Příjemné lyžovaní s kvalitně upravenou sjezdovkou a levná cena skipasu nás překvapila a tak někteří tuto sjezdovku využili i těsně před odjezdem v neděli ráno. Krom toho, že se slavily narozeniny a druhý den jsme vdali jednomu z nás servírku, se nic extra nestalo. Výlet jak má být : Zalyžovat si, bavit se a pokud možno tak bavit i ostatní kolem.

Zkoušel jsem nové Brushe. Pak koukám do blogu, tam dlouho nic. Tak proč tam nedat nějaký ten výtvor.

Právě jsem dostal chuť na Becherovku a chci si zapsat to co mi na ní nejvíce chutná. Text je kopií z diskuze na ICQ

Já (22:37:20 14/12/2007)

Ale Becherovka … prostě nezapomenutelný zážitek, když je perfektně vychlazená a máš nato ty správné skleničky

xxx (22:37:58 14/12/2007)

jo to jo

Já (22:38:19 14/12/2007)

Mít takovou ne moc vysokou (asi 7cm), spíš širší (cca 5cm) skleničku.Do ní cca 2–3cm Becherovky a kostičku ledu.

Já (22:38:21 14/12/2007)

Mlaaaaaaaaaaaaaask

xxx (22:38:35 14/12/2007)

i dve kosticky:)

Já (22:39:11 14/12/2007)

kostička může být jedna, rozbitá na kousky. Bo my třeba doma máme velké kostky a to je lepší dávat na půl, či 3/4

Já (22:39:20 14/12/2007)

teda 3/3

xxx (22:39:32 14/12/2007)

rozbijet kostky ledu na 3/4 mi prijde psycho

xxx (22:39:38 14/12/2007)

:)

Já (22:40:03 14/12/2007)

Radim kovi se to ale někdy podaří :-[

xxx (22:40:29 14/12/2007)

Já (22:41:12 14/12/2007)

Ono jak se to snažíš dávat na 3/3,tak se ti uloupne ještě jeden kousek a hned z toho máš 4/4, ale tu jednu 4/4 nemůžeš použít, protože je strašně pidi. A hned máme 3/4 ledu.

Pokud mi někdo v restauraci, baru, hospodě nebo kdekoliv jinde podá Becherovku teplou, ať si mně nepřeje!! Vypít se dá, chutná taky dobře, ale ten správný požitek nepřijde.

Becherovka jedině chlazená

Zkuste někdy odložit klávesnici, vypnout monitor, zhasnout světla. Vypněte všechny zvuky a sedněte si za pracovní stůl. Vezměte do ruky tužku (klidně dvě různých tvrdostí), kousek papíru a snažte se zapomenout na vše okolo. Tužku položte na papír jako by jste chtěli začít psát a zavřete oči. Zkuste něco napsat. Nejde to?! Je to tím, že se plně nesoustředíte na psaní? Nebo, mozek potřebuje být veden očima? Nevím, podle mně je to jen schopnostmi a tréninkem. A teď opravdu, zapomeňte na vše možné okolo, problémy, průsery, chyby či radosti. Otevřete oči a pokračujte položením tužky na pomyslný start, zavřením očí a psaním Ahoj . Pokud opravdu nedokážete stále soustředit se jen na tužku, papír a tahy, zkuste si pustit muziku, která ve vás vytvoří pocity, na které nikdy nezapomenete. Třeba píseň, která hrála při …

Pokud jste to udělali, tak pochopitelně tohle již nečtete.

A co že to tak všechno? Nějaký důvod nějaká pointa? Minimálně já a věřím, že i další lidé občas potřebuji vypnout se ze stereotypu a dělat něco co nikdy nedělali. Činnost, která mozek donutí všechny myšlenky v hlavě zhodnotit, přiřadit jim důležitost a nepotřebné vyhodit. Potřebuji se vypovídat vrbě, potřebují se vypsat či vymalovat. Někteří hrají na nějaký nástroj, někteří malují, někteří jdou raději pracovat fyzicky a někteří se z toho všeho jdou ožrat. To poslední je už ten poslední reset mozku, po kterém by už měl následovat zase normální život.

Resety nepřehánějte, většinou stačí odhlášení.