Radim kovo místečko

Usínám a slyším kapot deště, který mne ještě před páru minutami zaléval. Jsem rád, že jsem konečně v posteli. Popřeji všem dobrou noc a usínám …

… budík mi zazvonil v 4:40, nevstávám, jen zareaguji a nechám se ještě unášet ve snech. Po deseti minutách mi budík oznamuje, že bych měl opravdu vstávat, jelikož je dobré stihnout vlak. Nadšeně se tedy zvednu z postele a zaposlouchám se. A ono nic. Prostě ticho, jako kdyby se nic nedělo. Tohle ticho mi avšak vůbec nesedělo. V noci usínám za deště a za necelých 5hodin je po dešti? Kdepak, v tom něco musí být. Mířím směr okno, oddělávám žaluzie a … žasnu. Venku je kopec sněhu. V duchu mně napadne, že jsem stále ještě opilý ze včerejška, nebo stále ještě sním. Zkusím se štípnout: ~~„Auuu … "~~, tohle je opravdu realita. Během pár minut mi to dochází a já se začínám radovat z toho, že budu mít letos nějaký sníh. Po ranní hygieně se rychle obleču a chvátám ve fujavici na vlak. Na nádraží je ze mně sněhulák, jako z většiny ranních ptáčat, které "jarní zima“ překvapila. Ujišťuji se, že slíbený bazén platí a spokojeně nasedám na vlak. Vím, že ranní vlaky jsou spací, a taky jsem to trošku zalomil. Svinov, vystupuji a mizím zase mezi vločky sněhu směr tramvaj. Stále mám ze sněhu radost, jen mi vadí ta břečka na zemi, která se ve městech utváří naschvál, aby naštvala lidi :) Ale já se přece nenechám nikým a ničím rozčílit, těším se na bazén ve kterém se fyzicky ubiji a taky psychicky odpočinu. Na bazén jsme z lenostních důvodů jedné slečny přišli trošku později, avšak mokří jsme byli ještě před bazénem. Rozmýšleli jsme se, zda-li má cenu lézt do mokrého bazénu, když už jsme mokří. Ono člověku je už vše jedno, když je mokrý od palce u nohou až po konečky vlasů skrz na skrz :) Na bazéně se plave, tudíž krom toho, že se slečna málem utopila, se nic zajímavého nedělo. Po vodě jsme zašli na kafe u Alcapone a pak „hurá“ do práce …

Horoskop na dnešní den pro mne: „Dneska vylezte ven a užívejte jarní den.“

~~… něco bych … __(vymamlasil)__~~

Jedna taková fráze vás pak stojí velké dobrodružství, nebo taky velkou opici. Popřípadě vás to může stát jen podivné xichty málo odvážných kamarádů sedících u téhož stolu a poté jejich narážky na vaše úleťácké ego. Naštěstí raz za čas najdete stejně cáklé lidi, kteří jsou pro každou akci.

Užívejte života dokud to jde!

Vítejte na místě, kde se nebudete cítit jako doma.

Ihned jak se rozkoukám, budu zde psát mé postřehy, názory a jiné marné texty.