Radim kovo místečko

Větší část Ostravy postihl dnes 21.4.2010 výpadek sítě T-mobile. Prostě si nezavoláte a nikdo se nedovolá vám. Předpokládané zprovoznění sítě se plánuje na desátou hodinu. Pokud potřebujete nutně někoho kontaktovat, nepomůže vám ani služba SMS. Znefunkčnění sítě nastalo pravděpodobně před sedmou hodinou a stále trvá. Jak moc vás postihl výpadek? Zaznamenali jste ho vůbec?

Update : 10:00 síť funguje.

O víkendu se konal pod záštitou KČT Baník Ostrava přechod po Beskydských vrcholech. Jednoduše řečeno „B6“ jako 6 Beskydských vrcholů. Každý rok se přechází stejná trasa, ale za rok se stejně změní některé místa a hlavně počasí. To letošní bylo exkluzivní. Ani vedro ani mráz, z rána mlha tak abychom neviděli vrchol a nemělo nás co demotivovat a klidné bezvětří.

Ten týden jsem za 6dní naspal cca 14hodin. Což asi není úplně moc, když jsem v pátek už měl mírné halucinace A v pátek večer jsem šel spát v jedenáct abych mohl v půl čtvrté opět vstanout a vypravit se směr Ostrava. Zde se vyjelo směr Frenštát vlakem. Tedy pokud říkáte šukafonu, koze, motoráku či osmsetdesítce vlak. Ve Frenštátu poslední věty od předsedy (jak jsme říkali někteří vedoucímu) a nasedat do autobusu směr Ráztoka. Na konečné autobusu jsme si udělali hromadnou fotku. Ono spíš by byla potřeba panorama abychom tam byly opravdu všichni, ale co už.

Start! Na hodinách se ukazuje osm ráno a asi 50 lidí se žene směr Radegast. Vytvořili se malé skupinky, které se zformulovali dle rychlosti účastníků. Já a Ivánek jsme nasadili tempo a byli na Radhošti (Cyril a Metoděj) jako druhá skupinka. Měli jsme pěkný čas, bylo právě něco po deváté a před námi ještě 5 vrcholů a moc kilometrů. Moje boty Zamberland se ovšem vzepřeli a začali tlačit na paty stylem, který mně donutil zastavit a spravit si obutí abych neměl puchýře. Další vrchol následoval Tanečnice, jenž není ale považován za další vrchol B6tky . Odtud se sestupem dostanete na Tanečnici sedlo, kde jsem konečně posnídal a napil se. Předběhlo nás asi 3 skupinky, ale než jsme došli na Kněhyni předehnali jsme dvě zpět. Kněhyně, oficiální vrchol béšestky je vysoký 1257 m.n.m. a taky je pěkně zrádná. Problémem byl sestup, který po asi po 50 metrech zařídil Ivánkův konec na této akci. Našlápl tak nešťastně, že mu zahaprovalo koleno a dolů to šlo už velmi těžko. Došli jsme tedy co nejníže to šlo, i když velmi pomalu a tak nás předběhlo pár skupinek, a na poslední možné odbočce do Kunčic jsme se rozdělily. Ivánek na chatu a já směr Smrk.

Horní Čeladná – Podolánky : U kapličky jsem se osvěžil vodou a přidal se ke skupince, kterou jsem došel. Velmi mi psychicky pomohlo, že jsem s někým šel, protože Smrk je ze strany od Čeladné dost nechutný. Před sebou vidíte 700metrové převýšení a to vám shodí hodně dost psychiku. Navíc jdete asi 2/4 po asfaltce a dále po něčem podobném, což není moc příjemná cesta. Poslední 3,5Km výstupu na smrk je absolutně nechutný. Není to vůbec žádné šílené převýšení, ale dá zabrat. Pokud však dosáhnete chaty Hubertka, máte před sebou kolem dvou kilometrů. Po kilometru je už sice skoro rovinka, všem neskutečně nekonečná a v tom sněhu i dost špatně schůdná.

Na Smrku jsem byl vždy, až na první výšlap, za špatného počasí. A tak jsem si vychutnával slunce a hodinu se na kopci opaloval :) Tím jsem si zaručil to,že se mi dále už nechce a tak jsem sešel už jen na poslední vrchol béšestky, Malý Smrk a pak po červené dolů do Freuda v Ostravici. Po zhlédnutí zápasu Pardubice – Vítkovice se špatným koncem, jsem museli zapít žal a tak seděli až do půlnoci. Nakonec směr srub, užít si ještě večerní juchuchů s kytarami, počkat na poslední turisty, kteří se rozhodli projít trasu celou … a pak se ráno probudit :)

Celková trasa:

Není důležité dojít, ale nezmrzačit se

„Dobré ráno, a pak na vlak a domů …“

Je neděle a já se právě vrátil z Brna. Doma však nejsem ani hodinu a už se balím na další akci. Tentokráte na chatu do Kunčic abychom nemuseli ráno zbytečně vstávat brzo a mohli jít na kopce. To byl tedy původní plán, a teď realita. Rodina se rozhodla že půjdou na Stříbrné jezírko, se strýcem a jeho rodinou, dělat vaječinu. A jelikož jsem s nimi dlouho nikde nebyl, zachtělo se mi taky :) Přece jen, les, voda, oheň a tak dále, to je pro mně jako dělané. Nebylo to nic šíleného, jen vaječina v lese. Tedy spíš ve zbytku lesa, protože všude kam se podívám je poslední dobou káceno čím dál více stromů. Nebo se mi to jen zdá? Padlo asi 50 vajíček, ale taky nás bylo 12 a ztráty při míchání nad ohněm jsou vždycky :)

Poté co jsme dorazili domů, jsem se nabalil konečně na tu chatu a nechal se tam odvézt. Venku bylo nádherně, tak se nezahálelo a vytáhl se gril a něco jsme ugrilovali. Na chatě si pustili film, jak jinak než Zohana, a poté jsem se vrhl na práci, když jsem tam ten notebook už měl.

Ráno, no dobře spíše v poledne jsme se rozhodli vyrazit nahoru. Po žluté k cestě a pak „někam“ po té cestě dále. Pravděpodobně jsme došli na Stolovou, odkud jsme se vypravili ještě na Kněhyni. Dolů klusem a za 30miunt nebylo co dělat. A aby nebylo málo toho, že jsem doma nespal už pár dní, tak jsem přenocoval v Ostravě :)

Velikonoce! Kde? Kdy? Proč?

Je pátek, plně pracovní a k tomu Velký pátek. Lidé si berou dovolené už v pátek, protože v pondělí je svátek. Tudíž pro hrstku (nebo většinu) pracujících volno a tak dovolená v pátek udělá krásný dlouhý víkend volna a relaxu. A tak kolega, který si chytře dovolenou vzal, nechal všechnu práci, která se samozřejmě nahromadila v ten nejnevhodnější čas, mně. Čekala mně cesta ještě do Kuřimi. Nebo Kuřima? Ozvěte se Kuřimáci a napište svůj názor k problematice skloňování města Kuřim. No nic, vratíme-li se zpět k práci, kterou jsem ještě při odchodu dodělával, můžu zde zanechat názor, že je opravdu dobré vědět v životě, na co se včas vysrat. Popřípadě to nechat na později.

Je před osmou hodinou, a Cihelna na Kuřimském nádraží již čeká s transparenty a mňoukáním příchod „severního moraváka“. Tedy, takový byl plán a sliby. Plané sliby, protože jsem se dočkal jen místečka u rozžhaveného radiátoru. Každopádně doufám v to, že transparenty jednou budou. Čas uletěl jak duha, nebo já jsem byl jak duha. To už přesně nevím, ale vím o tom, že jsem se ráno probudil sám obležení deky a z klece koukal králík. Problém byl ten, že králík byl živý a já měl spíš chuť, pominu-li jiné věci, na králíka na bůčku a se zelím. S domácími knedlíky, by byl určitě lahodný. Ovšem my nejsme žádní vrazi, a tak jsme snědli jen pár mrtvých vajíček slepiček. Zvláštní pochoutka, kdy vajíčko rozpůlíme a na rovný povrch vkládáme suroviny. Jaké to byly, si už nevzpomenu … Každopádně, a pokud se nemýlím tam byl kousek kečupu. No nic, po snídani mrkneme na kompík, popravíme co se dá a mizíme pomalu ale jistě na vlak. Ano, vím že dvě hodiny před odjezdem vlaku je asi brzo jít, i když pomalu, na vlak. Jenže uznejte, že pokud na nádraží je hospoda a pivo jim nedošlo, není to zase tak špatný nápad.

Jsou dvě hodiny a u hlavního vchodu v Brně hl.n. mávající slečna s nemávající kolegyní upoutává mou pozornost. Trefil jsem se, je to Katarína a mně nově představená Jana. Co nás dneska čeká? Tak abychom se rozhodli co a jak dále, dáme pivečko v nádražní restauraci a počkáme na Ivánka, který dorazí asi za půl hoďky. Určitě si nenecháme ujít Vernisáž kde se setká určitě parta skvělých lidí, aby dali nejen podporu fotografům, jenž jsou tak odvážní a tuto akci uspořádali, ale také pro stmelení fotokolektivu. Nemohu nevzpomenout na Honzu, jenž v ruce pořád něco musel mít, ať to byl foťák, alkohol, víno nebo telefon. Kachnu, kterou zná každý, takže víc o ní mluvit nemusím. A vůbec, raději dál nepsat, těch lidí je více, ale mám je spíš ve vzpomínkách, než abych o nich psal. Každopádně chci poděkovat, pochválit a pogratulovat za vcelku dost dobře udělanou vernisáž Mirce Brázdové, Luďkovi Cigánkovi, Zbyňkovi Uherovi, Martinu Sittovi a Ivo Prűmmerovi. A při vzpomínce na Ivoše mi v hlavě vykvete tato fotka a s ní příběh.

Na Vernisáži jsem se snažil vysvětlit Janě a Lukemu (super člověk, který se přidal během mého pobytu s Katarínou a Janou), jak je fotka vyfocena. Nedokázal jsem vysvětlit, že tam prostě šel člověk a proč tam nejde vidět. A tak Jana asi už po sté vytasila otázku „A kde je teda ten týpek co držel tu baterku?“, myšleno kde je na té fotce a proč nejde vidět. V tom se z davu ozvalo „On tady není, protože šel na tramvaj.“ Pokud by vám to nedocvaklo, Ivoš šel opravdu na tramvaj, ale otázka zněla kde je na té fotce. V té chvíli jsme se musel prostě smíchy raději přemístit ven.

No nic, noc pokročila a my se přemístili dále, do starověké hospody. Dali pár škopků a po cestě domů ještě zkontrolovali poslední opilce na vernisáži. Pár jich tam ještě bylo, že Honzo … ? Krom kamene, který Lukin dotáhl domů a krásné vyhlídky ze střechy se moc neudálo. Tedy, Jana nemusela utíkat … ale to je jiný příběh.

Dobré ráno, a pak na vlak a domů ..... zbytek v dalším článku.

Děkuji za krásný víkend