Radim kovo místečko

Moje kamarádění s Facebookem, nemělo dlouhého trvání. Avšak těch pár dní mi plně stačilo abych zjistil, že je to nejen žrout času ale docela mi degeneruje myšlení. Číst na Zdi, texty které ne vždy mají hlavu a patu. Nechávat se testovat kvízy a olizovat cizí lízatka … ee to není pro mně. Nic kreativního, jen tupá zábava a jak jsem již psal, ztráta času!

A tak to dospělo k tomu, že jsem chtěl účet zrušit. Kdo hledá najde, ale můžu říct, že tuto informaci jsem přímo na webu nenašel a tak jsem požádatl strýčka Google, který na mne vyplivl tuto adresu . Pokud souhlasíte se zrušením účtu, tak vám na 14dní deaktivují účet a pokud se do té doby již nepřihlásíte pod svým emailem a heslem, tak vám účet zruší.

Zkusil jsem to tedy a po 14dnech se uvidí.

A jak jsme na tom s MySpace? Kdo hledá najde. Zrušit účet je přímo v MySpace. My Account->Account->Cancel Account

LastFM je asi nejjednoduchší. Profil->Settings->Data→ Zde zadejte heslo a klikněte Delete entire account : nazev_uctu

Second Life, jsem používal asi jeden týden ať si vyzkouším co to je. Nyní Your current status: Cancellation Pending Nic těžkého. Prostě se přihlásíte a v menu vyberete Cancel account

Rozdíly : Facebook kvůli integrity zanechává jisté data stále na serveru. Kdežto MySpace píše, že bude smazáno VŠE. LastFM nesmaže jen příspěvky v diskuzích Facebook si rezervuje 14dní. MySpace 48hodin. LastFM 24hodin. Second Life měsíc.

Sociální sítě nejsou pro mně

Dneska si tak s přehledem kliknu na záložku, abych mohl poslat příkazy z banky. A ejhle, odkaz nefunguje. Zabrouzdám na hlavní stranu a nestačím se divit. ČSOB změnilo hábit internetového bankovnictví. Musím říct, že ze začátku jsem nebyl velmi spokojen, neb přece jen jsem měl už naučené kam přesně kliknout. Ale po chvíli brouzdání a hledání kde co je jsem se do tohoto vzhledu zamiloval. Nejde totiž jen o změnu designu, ale i funkcí. Pozitiva jenž jsem zatím našel :

1. Již se nemusím přihlašovat kvůli penzijnímu připojištění pod zvláštním účtem. Mám vše v jednom
2. Vidím kolonku „Navýšení limitu platby platební kartou“. Což nemám vyzkoušené, jestli funguje a hlavně, co to stojí. Ale krok dopředu to je.
3. Více možností v zobrazení historie a nastavení.
4. Přehlednost!
5. Oblíbené. Můžete si vytvořit své menu.
6. Vzor příkazu lze vybrat z roletového menu přímo v příkazech k platbě.

A co se mi nelíbí :

1. Prázdné TITLE
2. Služba rychlostí zrovna neoplývá
3. Neukládá se login na přihlašovací obrazovce

Uvidíme, jak to půjde dále. Zatím mi vadilo jen první načítání stránky, které trvalo neobvykle dlouho. A tak jsem se bál, že se už nenačte.

Za ty prachy …

Premiéra – „Fajny pořad o městě a hvězdach“ v jedinym planetariu na světě, kere je v Ostravě.

V sobotu 25. dubna v 18 hodin uvádíme premiéru pořadu v ostravském nářečí. Ostrava neni enem tak ledajake město tajak su Praha něbo Pařiš! Tu zustanětě štajfli něbo vyvředěni na každem kroku. Cum bajšpil: take laguny, jake mame v Maryjanskych Horach my, němaju ani na Tahiti něbo na Hawaju… A čas od času je nad Ostravu viděť aji Mlečna draha – kus vesmira přecpany hvězdami. Kdysi sme měli v Ostravě Drahu Ferdinandovu, vozila uhli a jak były vojny, tak kvuliva letadłum nesměla svitiť. Mlečna draha sviti furt! Tak něbuďtě shnili a přyleťtě se na ňu podivať ku nam do planetarka.

To byla oficiální anotace nově představeného pořadu v Ostravské Hvězdárně a planetáriu J. Palisy VŠB-TUO . Planetárium je sice staršího data a neoplývá nejnovějšími vymoženosti vědy a techniky, ale stále učarovává diváky svým tématem. Pokud chcete vědět něco o hvězdách určitě si zde zajděte. Pokud chcete poznat nějaké souhvězdí, je právě Fajny pořad o městě a hvězdach právě pro vás. Dovíte se nejen něco o Ostravě, a to ostravsky i spisovně, ale i o hvězdách, které vám létají nad hlavou. Naučí vás nenásilnou formou jak poznat souhvězdí a jak to s nima vlastně je. V městě plném světelného smogu hvězdy ani nezpozorujete. Ale jsou tam a jsou nádherné, je jich nepočítaně a určitě tam budou ještě nějaký ten pátek. Pokud chcete zažít něco nového a chcete trochu humoru, doporučuji si udělat čas.

Každý může mít oblíbenou svou hvězdu

Mezitím, co zde nic moc nepřibývalo, byl jsem na páru představeních v divadle. Tak o tom bude dnešní příspěvek :

Divadlo II. : BAMBINI DI PRAGA Mám z této hry velmi smíšené pocity. Neříkám, že to bylo špatné, ale nebylo to prostě to, co jsem zažil poprvé. Tato hra ve mně nenechala žádný zážitek. Neříkám, že jsem se chvílemi nebavil, ale spíš až v druhé části a opravdu jen chvilkami. Navíc tam bylo hodně lidí a moc světla. Úroveň herců z pozice laika diváka, podprůměrná.

Divadlo III. : ČESKÉ NEBE aneb CIMRMANŮV DRAMTICKÝ KŠAFT Divadelní komediální představení nevážně. Ne, nemám slov jak nejen toto představení Cimrmanologů popsat. Je to první hra, kterou jsem viděl živě a : Stojí to za to! Popravdě, viděl jsem jen dvě jiné hry v TV, nebylo to tak dobré dokud to nevidíte živě. Pak vás budou Cimrmani bavit teprve i na obrazovce. Pokud mohu doporučit, tak si zajděte!

Divadlo IV. : Dezertér z volšan Paráda! To prostě musíte vidět! Víc slov myslím není potřeba k tomu, aby jste nejen toto divadlo, ale i přímo toto představení navštívili. Hodně dlouho jsem se tak nezasmál. Nerad bych prozrazoval děj, tak jen na okraj : „Přece se nebudeme s tchýní tak bavit.“, „Já vím co chcete, vy chcete baráček.“, „Jste duch Balabise? Ano nebo NE?“, „Něco tady mrtvolně páchne … Aha, to jsem já :)“, „Já tady jakože nejsem“. Pro zbytek různých hlášek, které se vám vryjou do paměti, si zajděte na představení 13. květen 2009 / Středa / 18:30 / 120/S Kč / Derniéra St.

Děkuji za to, že jsem narazil na Divadlo Aréna a za výkony herců, jenž jsou opravdu úžasné.

Ač je mi líto, že jsme nemohl s bandou na Lysou horu , jsem přesvědčen o tom, že jsem si to v neděli nejen že vynahradil, ale spíš ještě stokrát překonal. Oč se jedná? No přece o obyčejný nedělní výšlap na Kněhyni s lidma, jenž si sem tam obyčejně do přírody vyrazí.

Začalo to nevině, ranním vstáváním v 6hodin a jako obyčejně během na vlak. Po cestě nabrat další spolucestovatele a na další počkat v hospůdce v Kunčicích pod Ondřejníkem. Před desátou se výprava odstartovala, a to že nezůstaneme v hospůdce bylo jisté. Plni elánu a s mapou z roku, ve kterém nikdo z nás ještě nežil, jsme vyrazili po žluté směr Malá stolová – rozcestí kde jsme po cestě potkali chlazené pivo (ano pivo, jenž se chladilo v korýtku pramene, kousek pod ch. Leopoldka) a tři turistky, které se občerstvovali kousek nad ch. Leopoldka. Hned jsme pochopili jejich ne moc velké nadšení před cestou dále. Jelikož pokud uvidíte procházku lesem, kde je po kolena sněhu a navíc ze stromů nad vámi prší jak taje sníh z větví, máte určitě hned o trochu nálady méně a do pokračování v cestě dál se vám moc nebude chtít.

Zvládli jsme to, přece nejsme žádné srágory a tak jsme dostoupali až na první záchytný bod, Malá stolová – rozcestí (cca. 900m.n.m.).
Zatímco jsme si mysleli, že jdeme po červené, šli jsme doopravdy po neznačené cestě, jenž nás dovedla, spíše propadajícím se sněhem utáhla, na zelenou trasu vedoucí na Tanečnice – sedlo. Byla škoda se vracet atak jsme vystoupali na Tanečnice – sedlo (1005 m.n.m.), ale i přímo na Tanečnici (1084 m.n.m.) s tím, že se vrátíme na sedlo a půjdeme pokořit konečně Kněhyni, která si zatím z nás tropí hlouposti.

Krásná procházka ale i nehorázný stoupák, převýšení 200metrů na kilometr a půl, skrz NPR Kněhyně-Čertův mlýn, až na vrchol Čertův mlýn (1206 m.n.m.).

Zde jsme s nadšením zjistili, že do vrcholu naší cesty zbývá už jen 50metrů převýšení, ale s hrůzou jsme zjistili, že nevede přímá cesta a musíme sestoupat asi 1OOmetrů výškových níž na Kněhyně – sedlo. A tady pánové a dámy začala ta nejsebevražednější akce dnešního krásného výletu. Po zvážení možností, vrátit se zpět, nebo si „kousek“ prošlapat ještě neprošlapaným po červené značce, jsme se rozhodli nedělat Vlastu a vyšlapat si cestičku k vrcholu. Dej nám prosím příště více rozumy horský duchu a nenech nás tropit takové kraviny jako je si v zimě prošlapávat cestu po svahu, kde turistické značky jsou ve výšce kotníků a každý krok znamená zabořit se po pás nebo po prsa do sněhu. Již tuším, proč sem tam musí vyrazit horská služba na záchranu bezradných lidí, protože na takové prošlapávání jsme opravdu nikdo nebyl připraven! Jelikož, jsme už vše chtěli vzdát, zůstat tam a umrznout, dodávalo nám energii jedině smích, protože tady už nic jiného nešlo vymyslet. Hysterický smích i přes po krk mokré věci a místo noh jen jakési pahýly bez života. To jediné nám dodávalo odvahu pokračovat dále a snažit se dostat z těchto bílých míst do civilizace. Představte si být po krk zapadlý ve sněhu a ve cca. 70° svahu. Nemožné jít nahoru a nemožné se ze sněhu dostat a jít dál dolů.

Nakonec jsme vše zvládly, ale na Kněhyni už nezbylo ani trochu optimismu a tak jsme přes Malá stolová – rozcestí sestoupili do Kunčic pod Ondřejníkem, kde nám ujel vlak a tak jsme zapadli v restauraci u nádraží.
Objednávka zněla : malé pivo, cola s rumem a svařák. Avšak číšník se nad slovem svařák začal smát a Janě jasně zmínil, že by musel spálit 3 balíky dřeva než by ho uvařil a možná by stihla poslední vlak. Budiž, změna je život. Objednáme si Tonic (jen za 8Kč!!). Ještě jsme si užili ve vlaku, kdy Ivánek vytáhl z chleba chomáč kočičích chlupů a tak jsme usoudili, že jí kočky. Nechci spekulovat, kolik jsme mohli celkově nastoupat, ale bojím se, že přes 1000metrů to bylo minimálně. Tfuj .. v létě ok, ale v minimálně po kolena ve sněhu, žádná sranda!

Kněhyni jsme nedobili, ale přežili jsme!