Radim kovo místečko

Včera jsem byl na koncertu Pehy v Třinci. Čekal jsem nějakou velkou akci, ale netušil jsem, že se z toho stane vesnická akce. Které jsou sice lepší, ale byl jsem připraven na velkou komerční akci. Při příchodu ke vchodu stálo u cesty hasičské auto s hasiči. Měli oblečené mundúry, ve kterých vypadli jak dobrovolní hasiči. U vchodu stál stánek s pitnou vodou a u něj skupinka lidí. Dovnitř se nikdo nehrnul i když už bylo 19:45 a začátek byl před 15minutama. Jasně, před Pehou hráli ještě předskokani. Adam Ďurica s kapelou a Ready Kirken. Uvnitř haly Stars v Třinci, která v té tmě nevypadal vůbec špatně, bylo dost prostoru a málo lidí, což umožňovalo stát skoro ve předu a taky mít kolem sebe dost místa. Jen škoda, že mezi diváky se našlo málo aktivních lidí a většina byli takoví statičtí. Myslel jsem si, že koncert je synonymem bavení se. Nechápal jsem jak většina stála jako „tvrdé Y“ a během celého koncertu se ani nehnuli. Fuj s takovýma diváky. Chudáci zpěváci na pódiu. Naštěstí se v celé hale našlo pár lidí, jenž se na koncertu opravdu bavili, a tak jsem si nemusel připadat jako na mši v kostele. Díky těm co byli se mnou a bavily se jako ti před námi a nestáli namístě jako ti vedle nás.

Katarína je fajná děvčica

PS: fotky dodám po víkendu

Poslední dobou mám velké chutě jet do Thajska. Pořádně o Thajsku nic nevím. A ani nemám chuť o něm moc zjišťovat. Chci tam prostě jet. Pročistit si hlavu, nafotit nějaké fotografie, podívat se na místa kde jsem nikdy nebyl. A jak tohle mé chutenství po Thajsku začalo?

To byl jeden z obyčejných dnů, kdy jedete s kamarádem a jeho přítelkyní koupit fotoaparát do Fotoškody v Praze. Už si nepamatuji cestu do Prahy, ale vím že jsem po 4té hodině ranní nastupoval na vlak a v kupéčku fičel směr Praha. Není nic lepšího, než si po ránu dát kafe. A z toho důvodu jsme po příjezdu do Prahy mizeli směr Václavské náměstí do McDonald, kde si někteří i dali střídmou snídani. Poté jsme vyrazily do Fotoškody vybírat z jejich sortimentu. Je to dvoupatrový komplex se vším, na co si ve fotografování vzpomenete. Tedy, minimálně na co bych si vzpomenul já a i na to, na co bych si nevzpomenul. Každého prodavače i prodavačky co se nechal námi potkat jsme vyzpovídali na nějakou věc a nakonec si kamarád vybral vše co si přál. Jen si to vše chtěl nechat uležet v hlavě a tak jsme šli ještě na jedno kafe a pivo, spočítat finance. Po relaxaci v hospůdce jsme opět využili celodenní lístek na MHD a vyrazily již na jisto nakoupit fotopotřeby. Požádali jsme ho ještě o nabítí akumulátoru, že si vše vyzvedneme později a vyrazily do Pařížské ulice zjistit jestli, by nebylo lepší ty peníze utratit v obchodech, než ve Fotoškodě.

Mezitím než jsme prošli Pařížskou a navštívili všechny obchody Swarovskeho, začalo pršet. Což nás namíchlo, jelikož jsme chtěli po Praze ještě něco zhlédnout a fotit. Každý den však není štěstí na naší straně. Všichni bez deštníku, jsme dorazily do Fotoškody pro Nikonka :) Prodavače co nás obsluhoval jsme ještě požádali o různé ukázky funkcí fotoaparátu s filtry a mezikroužkami. Rozhodně ho to bavilo, rozumněl tomu a my získali nové zkušenosti. Během těch ukázek jsem vyslovil větu: „Zorganizujem to v kanclu.“ Nevím proč, ale prodavač mi rozumněl „Zorganizujem to Thajsko.“ a začal si myslet, že z obchodu ihned jedeme na letiště a hurá Thajsko. Pro nás smůla, to nebyla pravda :( Jen jsme se pak celou cestu ve vlaku domů bavili o tom, jak se dostaneme do Thajska, a jestli tam platí ODIS.

Jednou se chci podívat do Thajska