Radim kovo místečko

Dnes, jsem prošel docela dobrou zkouškou trpělivosti a optimismu. Byl jsem pozván na výšlap z Ostravice na Lysou horu. Ráno v 6:00 vstávání, hygiena a příprava věcí do batohu. Jelikož se očekávalo velmi příjemné počasí, nebral jsem si ani pláštěnku. Příjezd do Ostravy po sedmé hodině, ale odjezd z Ostravy byl domluven až na 8:22. Pro vyplnění času, jsem si udělal projížďku tramvají po Ostravě. Mezitím, jsem ještě popohnal další účastnici zájezdů přes SMS a domluvili se kde se sejdeme. Výjezd z nádraží Ostrava-Svinov směr Ostravice proběhl bez problému, v Kunčicích nastoupila Jana. V Lískovci nás čekal autobus díky výluce, který nás dovezl do Frýdek-Místek. Odtud dalším courákem do Frýdlantu nad Ostravicí., kde se přestupovalo na vláček směr Ostravice. Čili 2:40 času projetého 6 dopravními prostředky. V Ostravici se k nám připojili poslední dva členové a to Mirek a jeho pes Pluto.

Takže celková sestava : Jirka, Jana, Lenka, Petra, Pavel, Michal, Marek, Mirek a hafan Pluto, Radim ek se vydala na Lysou horu potěšeni z příjemného počasí a natěšeni na vrchol na pivo. Po necelých 4Km, jsme udělali dech pauzu a vytáhli rohlíky (Radegast v plechovce 10°) a posnídali. Mirek dodal odvahu, všem kteří si řekli, podvrcholovkou.

Což je něco podobného jako vrcholovka, jen se pije ještě pod vrcholem. Pro laiky, je to obyčejná plácačka se slivovicí. Výšlap mohl pokračovat, jen jsme netušili, že je to posledních 100metrů, kdy nám nebude pršet. Začalo jemně, a decentně. Po kilometru začalo více a více, načež postupně mizeli lidé, kteří šli nahoru, a přibývalo lidí, jenž šlo dolů. Potkali jsme dvě holky, kterých jsme se ptali, proč se vrací. Bylo nám odpovězeno „Po 10minutách pochopíte“. A my jak slečny řekli, POCHOPILI. To co se strhl za liják, nebylo vůbec ale vůbec k smíchu. Nebýt našeho optimismu a chutí se nahoru vyškrábat, otočili jsme to taky. Naštěstí jsme to neudělali a celí promočení skrz naskrz a ještě více, došli do horské chaty na Lysé.

V Horské chatě, jsme se usídlily na záchodcích, protože celá byla narvaná až k prasknutí. Postupně však nějací lidé odcházeli a tak jsme se mohli občerstvit, dát teplý čaj a chvíli počkat až přestane pršet. Naštěstí přestalo, a tak jsme dokázali vyfotit druhou fotku

Nebylo dlouhé radosti z bezdeští, a začalo znovu pršet. Celou cestu až zpět na nádraží Ostravice, pršelo, chccalo, lilo tak, že i doklady a mobily byly promočeny v batozích. Jen někteří přežili bez úhony, zabalením mobilu do sáčku. Nebylo možno jinak, než celou cestu optimisticky neřešit promočenost a nachlazenost a jen hledat to pozitivní (věřte, nic nebylo) a radovat se z toho (ale radosti bylo dost).

TAK NĚJAK TAK JSEM PROŽIL JEDNU Z MÝCH NUDNÝCH SOBOT.

Minulá zima byla úplně bez lyžování a letos jsem nechtěl skončit stejně. Letos naštěstí nějaký ten sníh na horách byl. A tak jsme mohli s celou bandou lyžařů, kteří jezdí každý rok, vyrazit na oblíbené místo pro lyžování, Chopok.

První výlet:
Vyrazily jsme 24.ledna ráno abychom stihli už od dopoledne lyžovat. Ubytování bylo zařízeno v chatě Kožiar jako již dva roky předtím. Po ranním kafi a oblečení do lyžařského jsme vyrazily na sjezdovku . Počasí luxusní, úprava sněhu na sjezdovce už tak ne. 40cm sněhu a místy vydřené sjezdovky až do hlíny. Krom toho, že na chatě došlo večer pivo, což je zásadní problém, se nic extra nedělo.

Druhý výlet:
Sehnat ubytování v okolí Dëmanovské doliny v měsících únor a březen týden dopředu je nereálné, avšak možné. Po čtyřech dnech hledání na internetu, obvolávání každého penzionu, chaty, chalupy, bungalovu, hotelu jsme už málem nejeli. Nakonec se štěstí ukázalo a přivedlo nás do této krásné stodoly s příjemným personálem a výborným pivem Plzeň, čepovaným bez CO2, tlačeným kompresorem. Co se týká lyžování, byly podmínky už mnohem horší, přestože bylo více sněhu cca 80cm. Po vyjetí čtyřsedačkou na kopec se ukázala příroda jako nepřítel a nadělila nám počasí s velkým větrem, nepronikavou mlhou, hustým sněžením a mrazem okolo –15°C. Druhý den jsme raději prodali permice a jeli na nově objevenou sjezdovku v obci Závažná Poruba. Příjemné lyžovaní s kvalitně upravenou sjezdovkou a levná cena skipasu nás překvapila a tak někteří tuto sjezdovku využili i těsně před odjezdem v neděli ráno. Krom toho, že se slavily narozeniny a druhý den jsme vdali jednomu z nás servírku, se nic extra nestalo. Výlet jak má být : Zalyžovat si, bavit se a pokud možno tak bavit i ostatní kolem.

Byl jsme přesvědčen kamarádem navštívit Lanové centrum. Ono to přesvědčování ani dlouho netrvalo, mám rád výšky a adrenalin. Takže jediné co mi bránilo v nástupu na ocelové lanko ve výšce 13metrů byl nedostatek času. Ale když člověk chce, tak všechno jde.

Takže o co jde :

Devět vysokých kmenů mezi kterýma jsou natažena lana. Minimálně jedno záchranné, na které je připevněno lano. Na jednom konci je připevněn lezec a na druhém konci 13metrů pod ním, na zemi stojí člověk, který jistí. Až prolezete z jednoho kmene na druhý, překonali jste překážku, hop dolů a můžete na další. Cena se pohybuje od 95Kč/h dolů, dle počtu návštěv. 1. návštěva 95Kč, druhá 85Kč, třetí 75Kč za hodinu.

http://www.lanovecentrum.cz/ostrava/

Tak co tady ještě děláte?

Tento víkend jsem absolvoval víkend na Slovensku. Cíl byl Aquapark Tatralandia pro odpočinek na sobotu. A v neděli výlet do Demänovských Ľadových Jaskýň a na druhý nejvyšší vrchol Nízkých Tater – Chopok s výhledem na Demänovskú dolinu

Výlet byl jako svatební před-dar pro kamarády, kteří již brzy řeknou to jedno slůvko, které vám nadělí plno problémů. Musíte si měnit všechny doklady a vůbec je to strašné lítání po úřadech. Ale pak už to bude snad jen k dobru. Nebylo tedy cílem výšlap, ale relax a odpočinek.

Vyjeli jsme kolem páté ráno. Do Liptovského Mikuláše jsme přijeli za zhoršeného počasí, což nám trošku pokazilo náladu. Přece jen, v dešti se špatně opaluje u bazénu . Než jsme se však stihli ubytovat, přestalo naštěstí pršet. Během cesty do světa vody, jsme ještě nakoupili a vyměnili nějaké peníze v HyperMarketu. Vyzbrojeni nadšením a úsměvem jsme začali pomalu a jistě útočit na všechny tobogány, bazény a atrakce v rozlehlém areálu aquaparku. Pokořili jsme snad vše co jsme našli, vlezli jsme dokonce i do bludiště, ze kterého se vymotat nebylo zas až tak jednoduché, jak jsem si zprvu myslel. V některých atrakcích se podařila udělat nějaká ta fotografie a s podvodním foťákem, jsme si troufli i do tobogánu. Po obědě, kterým bylo pivo Zlatý Bažant a rohlík se salámem, jsme se šli upéct na lehátko, kde jsme jako jeden usli a probudilo nás až pálení kůže. To pak chladila i 34°C teplá voda v termálních bazénech. Všichni spálení, jsme se přesunuli do šaten a po osprchování, které bolelo jak čert, jsme mizeli dál od davu lidí do Demänovské doliny. kde jsme byli ubytováni. Před spaním jsme ještě zašli zhlédnout co nás zítra čeká za výstup. Došli jsme až do Ľadové jaskyni a usoudili, že ráno musíme vyjít trošku dříve, než byl náš původní plán. Pak už jsme jen po jednom pivu, které jsme vyškemrali těsně před zavíračkou, šli do pelechu a pomalu usínali. Den druhý se všichni probudily domlácení, spálení a vůbec celkově bez energie. Studená sprcha však zachrání i takové neduhy, jako je ranní únava. Po sbalení věci z pokoje do auta a odevzdání recepční, jsme se vydali směr jeskyně. Cena vstupného je 180,– SK na osobu a pokud si přejete i fotografovat, vyjde vás to na dalších 300,– Sk. Znetvořené krásy lidským bádáním této jeskyně mně zaujaly, jen se mi zdála prohlídka krátká. Délka trasy je 800metrů do hloubky až 45metrů. To vše stihnete projít za 30minut i s výkladem.

Další náš cíl byl vrchol Chopku. Šesti-sedačkou jsme vyjeli ze stanice Záhradky (1028m.n.m) do stanice Rovná Hoľa (1477m.n.m) a výš nás dovezla dvoj-sedačka na stanici Konský Grúň (1827m.n.m). Odtud nás už nesly jen vlastní nohy a vůle. Do hřebenu chybí „jen“ 216metru převýšení, což představuje asi 1Km chůze. Není to tak strašné, pro toho, kdo občas vyběhne doma aspoň schody. Určitě se tam zajeďtě podívat, a zkouknout krásu hor. Cena lanovky až nahoru a zpět je 290,– Sk a pokud nemáte dostatek času a sil, ušetříte si 800metrů převýšení a více než 5Km výšlapu, dle vybrané trasy.

Foto a video galerie z výletu :

Pozor na medvědy

Nedávno jsem byl opět v Praze a konečně jsem zjistil proč je všude v Praze tolik lidí. Vše zde funguje pomocí systému „klapek“, kde jedna je zavřena, nakupí se zde plno lidí a poté co se otevře, je hned v místech za klapkou kupa lidí. Jak jsem na to přišel? Přečtěte si tento článek.

Zkušenost 1)
Začalo to již pi příjezdu do Prahy na nádraží při výstupu z vlaku. vlak zastavil, otevřeli se dveře a z vagónů se chrlilo lidstvo toužící po čerstvém vzduchu a utíkají před ztuchlým vzduchem ve vlaku. A jelikož těch vlaků přijelo víc, byl podchod vedoucí k nástupištím přeplněn. A tak jsem s davem splynul a pomalou chůzi se jistě, avšak velmi pomalu přesouval k východu. Na Žižkov to není daleko, tak jsem to vzal raději pěšky.

Zkušenost 2)
Sedím v kanceláři u známého a chci už odejít. Avšak co naplat, nikam se nejde. Hlavní dveře baráku jsou zamčeny a přestože mám klíče, nedaří se mi odemknout zámek. Volám známému, ale ten telefon nezvedá, musím tedy čekat, než někdo odemkne. Po hodině čekání mně to přestává bavit, volám dalšímu známému, že k němu nepřijdu jelikož jsem zamknutý a jdu spát. Ráno vstanu a jdu zkusit otevřít. Nedaří se. Vyšel až pokus č.4, který se konal po deváté hodině ranní. Mizím na tramvaj, kde se mačkám s dalšíma lidmi, ač to není v tuto dobu obvyklé. Říkám si „Asi všem otevřeli hromadně dveře, klapku.“

Zkušenost 3)
Odpoledne jsem jel na hokej. Dovnitř se člověk dostal bez větších problémů, ale musel projít přes detektor kovu. Úžasná to věc, zvlášť když si vzpomenete až těsně před tím, že máte v kapse nůž. >>Každý správným muž, má v kapse nůž.<< Naštěstí se mi ho podařilo ukrýt a propašovat. I když kdo ví, třeba by mne s ním dovnitř pustili. Po výhře nad Finskem 2:0 jsem zůstal chvíli sedět v sedačce a čekal jsem, až se protlačí dav lidí ven. Až do metra byla cesta v poklidu a tak policie, která si hrála s mobilními telefony, mohla zůstat v klidu. Avšak co mně potkalo v metru, jsem dlouho nezažil. Trychtýřem se do vozidla metra nahrnul lid tak, že jsem sotva dýchal. Fotky ale jsem však udělat musel :

Kdo ví jak to v té Praze funguje