Radim kovo místečko

Jak už to tak bývá, tak z 20 lidí, jenž byli pozváni na výlet, jsme se ve vlaku ráno potkali jen Ivánek a já. Neděle 14. února a –7°C. Přes noc jsem toho moc nenaspal, protože jsem šel spát až kolem jedné a vstával v 6 ráno. Věděl jsem, že v 8:09 jede vlak z Ostravy do Vrbna pod Pradědem a odtud se vydáme jaksi „někudy“ nahoru :) Je 10hodin a Ivánek a já ve Vrbně přehodnocujeme situaci a čekáme na autobus, který nás vyveze do Karlovy Studánky ke Hvězdě. Mezitím jsem přehodnotil i situaci v oblečení a dávám na sebe spodky.

Půl jedenácté a my vyrážíme dolů z Hvězdy na modrou a žlutou značku k K.S. Hubert. V jedenáct začínám počítat čas, vyrážíme vzhůru do kopce. Jdeme „po“ asfaltce, kde asfalt je asi metr pod sněhem. Pokračujeme k Rezervace Bílé Opavy i přesto že „Horská služba nedoporučuje pohyb po turistických cestách v údolí Bílé Opavy po dobu sněhové pokrývky“ , kde se trasa dělí na žlutou a modrou. Zde jsme si vybrali trasu náročnější, jak píšou i cedule „Turisticky náročná stezka“. Nepamatuji si, kdy jsem šel cca 2Km skoro 3hodiny. Ovšem žlutá trasa vedla kolem potoka, který kolem sebě měl jen bílou pokrývku a kde jsme se propadali po pás do sněhu. Nejvíce vás naštve, chození pořád nahoru a dolů. Avšak krajina kolem této stezky je nádherná. Dýchá na vás ticho, klid, divočina, prostě krása. Nedoporučuji tam chodit v zimě, neb je to opravdu dost náročné, ale pokud se na to cítíte a máte rádi výzvy, tak dokud je sníh navštivte údolí Bílé Opavy.

Poté jsme se napojili zpět na modrou a pokračovali směr „Pod ovčárnou“, kde nás čekalo další sněhové překvapení. Zase jsme se co tři metry propadali minimálně po kolena a nejvíce mně překvapila cedule „Turistická cesta v zimním období uzavřena.“ Zvláštní, že tohle napíšou těsně před koncem výstupu :) A tak pokračujeme, já už s promočenými boty protože při propadání, se mi dostal sníh o ponožek a roztál, na Barborku, kde si dáváme Kofolu a dostáváme skvělý nápad. Na Praděd je to přímou cestou „pouze 650metrů“ a tak to místo obcházení, kde by jsme šli přes 2Km, vezmem prostě přímo k vrcholu. Po dlouhé době se musím přiznat, že jsme vymysleli opravdu volovinu. Po půl hodině brodění po pás ve sněhu a do strmého kopce jsme ušli asi 50metrů, kde jsme se dostali k stoupání, který jsme už nemohli v tom sněhu zvládnout. Vzdali jsme to a vydali se zpět abychom si tuto „zkratku“ obešli.

Před 18tou hodinou se na chodbičce na Pradědu (1491m.n.m. + 146,5m televizní věž = 1637m.nm.) ohříváme a svačíme oběd a zároveň večeři, ukryté v jednom chlebu a kousku čokolády. Vytrváváme asi 20minut a musíme pomalu mizet, protože se stmívá. Rozhodujeme se jít zpět na Hvězdu, ale po cestě z Ovčárny. Procházíme kolem rozcestí Ovčárna, Barborka, Praděd a už je tma, což nám napovídá, že autobus z Ovčárny opravdu žádný nestihneme a tak zrychlujeme abychom zkusili stihnout aspoň něco na Hvězdě. Dole jsme za 40 minut (cca 6km) kde zjišťujeme, že nám jede naštěstí autobus za 20minut. A Fáze 1. cesty domů je a námi. Avšak musíme jet do Bruntálu, protože z Milovic nad Opavou nám jede vlak tak, že ho nestíháme kdybychom jeli do Vrbna.

Tak jsme se po dlouhé době svezli z konečné na konečnou autobusem, cena 42Kč, Fáze 2. cesty domů zase zdárně za námi. V Bruntále chytá vlak zpoždění a já se modlím ať stihneme přestup v Opavě, jinak se domů dneska nedostanu. A tak Fáze 3. cesty domů začíná být nahnutá a bojíme se aby se povedla jako dvě předchozí fáze. Při čekání se zapovídáme se slečnou, která zrovna nadávala na autobusy, protože prostě nejeli vůbec. Tak je ráda za vlak :) A povídáme ji kudy jsme šli. Prý jsme blázni …
Je těsně před půlnocí a já doma po sprchování ulehám do postele a jsem rád z vydařeného, i když dost náročného výletu.

Zde je trasa na mapách google.

Ne každá zkratka je zkratka

Již delší dobu spávám ve spacáku. Prostě jsem si na něj zvykl, a v době když jem neměl postel tak se na zemi ve spacáku a na karimatce spalo prostě dobře. Jenže spacák taky potřebuje nějakou tu hygienickou očistu. Vyvětrat každé ráno venku nestačí, a tak jsem se rozhodl po dlouhé době, že ho vyperu.

Ferrino Nadir Green má tepelnou izolaci duté vlákno, a je nepromokavý. V praxi vyzkoušeno pod deštěm i při vylití vody. A tak jsem pračku nastavil na 30°C a snížil otáčky na minimum. Pračka poslušně nahlásila, že za 30minut si mohu přijít pro vypraný spacák.

Stanovená doba pračkou uběhla, a já se připravil na to, že spacák bude těžký a mokrý bude kapat, tak jsem otevřel balkón, ať jsem rychleji venku a nekapu na zem. Jaké to ovšem překvapení: Spacák byl úplně suchý. A jak se to mohlo stát? Nepromokavý spacák prostě nepromokne, a já ho zapomněl obrátit naruby :( Tak přiště snad :)

Spacák se pere naruby!!

Jako každý rok se pár bláznů vydává na menší, noční, zimní, tůru. Výjezd z Ostravy před desátou, pro některé přímo z práce. Jízda vlakem byla startovní čára pro dosažení druhého cíle, pořádně zapít Kantorovi narozeniny. Dosáhnout Lysou horu nebylo složité. Důležité je vylézt v Ostravici z vlaku (dost těžká psychická překážka), a vydat se prostě nahoru bez chtíče to po cestě vzdát. Ve složení oslavenec Kantor, Petra, Robert, Kmínek, Ivánek a já jsme obě dvě podmínky zvládli. A tak jsme se po druhé hodině ranní objevili na vrcholku, kde jsme se uhnízdili do tepla v chodbičce rádiového vysílače. Při cestě dolů, jsme s rozdělily dvě skupiny, kdy jedna si to šlapala přes Lukšinec a druhá (Ivánek a já) si razila cestu dolů přes Malchor. Razili doslovně, protože místy bylo po pás navátého sněhu. Naštěstí pod Ivančenou již začala stezka být vyšlapaná. Po cestě jsme potkali i hlídače trasy, sněhuláka. Přestože jsme to vzali „zkratkou“ přes Hotel Bezruč a Satinu (U korýtka), byli jsme na nádraží ve Frýdlantu poslední :)

Je pondělí 25.ledna roku 2010, půlnoc. Venku –21°C. Právě jsem se vrátil z nedělního výšlapu na Smrk. Cíl byl dobít Smrk a hlavně vyfotit západ slunce.

Je ráno, neděle 24. ledna roku 2010, 8:30. Vstávám, abych se mohl nachystat na dnešní pochod na Smrk s úmyslem nafotit s přáteli západ slunce. Moc se mi nechce, ale nakonec jsem se v devět z pelechu dostal. Vlak mi přece jen jede až skoro v jedenáct. Pomalu, ale jistě si připravuji oblečení, foťáky, stativ, čelovku a celou výbavu na hory. A jelikož při pohledu na teploměr, mi zamrazilo z těch –17°C v zádech, jsem se rozhodl si do batohu, pro jistotu :), přibalit i mikinu a spodky. Teplý čaj, vrcholovka s Jägermeisterem a jeden chléb se salámem bylo vše co se mi do batohu krom věcí zmíněných výše vlezlo. Obléct si kalhoty, ponožky, funkční tričko, Softshellovou bundu , boty Zamberlan a rukavice a hurá na vlak.

Je 13:00 a v sestavě Já, Ivánek, Jiřík, Lenka, Maro a Lucka, se ocitáme na Ostarvici. Plni elánu vykračujeme směr Smrk. A z toho všeho čerstvého vzduchu, který v Ostravě není, nemůžeme pořádně dýchat. Což pravděpodobně způsobovala spíše zima, než ten čerstvý vzduch. Ještě jsem zapomněl připomenout, že jsem si ve vlaku raději ještě oblékl spodky. Přece jen byla větší zima, než jsem si představoval, když jsem vycházel z domu.

14:30 a my pravděpodobně v půli cesty, začínáme mít pocit, že z focení nic nebude, protože všude kolem je stále ještě inverze. Aspoň se občerstvíme, dáme čaj, někteří svlečou mikiny, a pokračujeme dále. Na vrchol jsme dorazili kolem čtvrté hodiny, což je dobrý čas na západ slunce, které mělo zapadnout v 16:38, ale jen tehdy, pokud není skryto za mraky. Hold, focení nám až tak dobře nevyšlo jak jsme plánovali. Ale jelikož Ivánek sebou vzal Petanque, tak jsme si na smrku po svačince, vrcholovce Jägermeistera a vrcholovém Shocku, dali pár her této skvělé hry. Je možné si myslet, že se tato hra hraje v létě a na jiných místech, ale věřte, že na Smrku to stojí za to. A mimochodem vždy vyhrála Lucka. Gratuluji, s koulema to umíš :)

16:40. Zapadlo slunce (které stejně nešlo vidět přes mraky), a začalo se dost ochlazovat. Proto jsme se pořádně navlekli, nasadili čelovky a s představou teplé vany spěchali zpět dolů po žluté stezce. Šlo se celkem příjemně, až na roztrhlé kalhoty u Lenky, a jednu super zkratku, která byla nepochopitelně kratší :)

Je 18:40 a partička zmrzlíků, vchází do restaurace, kde si objednává čaje a rumy, něco malého na zkousnutí a pomalu rozmrzá. Já už se pomalu připravuji na to, že budu muset v té zimě čekat na nádraží v Ostravě skoro dvě hodiny. V půl osmé, se loučíme s Luckou a Marou, který jde mimochodem na noční šichtu (blázen!) a sedáme do vlaku.

Po deváté hodině, teplota –20°C, se ocitáme v Ostravě na hlavním nádraží. Ivánek a já, neb s Jiříkem a Lenkou jsme se rozloučili o pár zastávek dále. V této zimě jsme se museli snížit pod úroveň a vlézt si do Bistra, kde bylo o dost tepleji než v hale. Vlaky ze směru Studénka mají zpoždění. Snad zapříčiněno výlukou na trati Svinov – Hlavní, oprava trakčního vedení, jízda po jedné koleji. Po desáté hodině mně opouští i Ivánek a já si čekám na již zpožděný vlak do Studénky, kde bych měl mít přípoj za 3minuty do Suchdolu. No uvidíme, když už máme deset minut zpoždění a vlak ještě nepřijel.

Deset minut po pravidelném odjezdu vlaku, mi přijíždí osobní vlak směr Studénka. Sednu si do vozu, kde je taková kosa, že nemá cenu se ani vyslékat. Teplota stejná jako venku, jen uvnitř při jízdě ještě fouká :) Přijde průvodčí, a nabízí mi, ať si přesednu do jiného vagónu, že tenhle jediný nemá utěsněná okna a tak je tam zima. No nemám já to ale štěstí? Co mně ovšem mnohem více překvapilo, byla informace, že tento vlak jede mimořádně až do Suchdolu nad Odrou, takže nemusím přesedat :) Jupíjajou :) Akorát mi to zkazila informace, že tam jede kvůli toho, že v Jeseníku někoho přejel vlak, a tak jedeme do Suchdolu pro lidi, kteří se tam asi dostanou autobusem. Ze Studénky odjíždíme jako osobní vlak bez čísla a Hladké Životice projíždíme. Tohle se mi stalo poprvé a předpokládám, že i naposled. Cesta domů, byla velmi krutá. Mrzli mi už prsty na rukách a tak jsem se domů těšil jak nikdy.

Mám rád zimu, ale tohle je kruté

V jamce malé na zahrádce,
šišlala žížala své kamarádce.
Nežíkej nikomu, še jsem šížala,
opalujíc se na kamínku,
si ještě zpívala.
Já nejsem šížala, já jsem hadice,
aspoň mne nezezobne žádná slepice.
Zpívala na sluníčku opekající se žížala,
ale už je z ní jen suchá křížala.