Radim kovo místečko

Jednoho krásného dne se rozhodnete, že půjdete v sobotu na výlet. Prostě normální plán: Vstanout, nachystat si nějaké věci, vykouknout ven, a sbalit si ještě raději bundu a vyrazit na vlak. Člověk si trochu ve vlaku zdřímne a tak se probudí na konečné … Ostravice, vystupovat! S Janou jsme si koupili něco na snídani a sedli do čekárny, kde vyčkávali na příjezd Ivánka. Půlhodinka čekání na nádraží nás docela dostala tím, že ze směru od Smrku přicházeli lidé celí zmoklí až na kost. Ale my se nebojíme a vyrazíme, hned jak Ivánek přijede. Což se zanedlouho stalo a plni elánu mohli vyrazit.

Pláštěnky na sebe a hurá do lijáku jak banda magorů. Když si tak v tom dešti šlapeme na kopec, říkáme si: Kdo by v sobotu v celkem zimě a v takovém lijáku šel na Smrk? Málokdo, a tak budeme mít výšlap jen pro sebe. Jenže pravda byla jiná a po cestě jsme potkávali s podivem velmi hodně dalších „magorů“ jako jsme byli v té chvíli my. A není nad to lézt na kopec a proti vám se valí plno vody, jako by jste šli v potoku, celí mokří a v nepromokavých botách se vám začíná formovat bazének. Prostě labůžo pro zápal plic :) Ale počasí nás nějak netrápilo, spíš bylo s podivem kolik lidí se proti nám hrne. Tolik turistů jsem viděl snad jen když jsem šel na Lysou v nějaký svátek a při nádherném počasí. A nejvíce nás dostalo, když jsme vyšlapali na kopec, a tam se tyčil stan!! Ano, opravdový stan a vypadal, že už tam chvíli trčí. V tu chvíli, kdy k nám přišel majitel stanu a chtěl po nás nějakou kartičku nám to tak trochu docvaklo. Nějaký závod asi. A ono, že jo. Tento víkend se konalo 5BV . Chudákovi organizátorovi byla již evidentně kosa, a prý mu došel i teplý čaj. A přítelkyně mu spala ve stanu :) My měli sebou teplého čaje dost, a tak se rozdělily, dodali energii i v podobě Jagermaistera, což asi vycítila přítelkyně ve stanu a vylezla si taky pro nějaké to „teplo“ :) Poté udělali pár fotek a šupali jsme dolů.

Po cestě ze Smrku dolů, kousek po modré a pak po žluté značce, jsme pojedli a Ivánek něco i nafotil :) Ono vlastně všechny fotky, co jsou tady fotil Ivánek.

Příchod do Ostravice (poslední cca 1Km jdete kolem cesty a je to silně nezáživné, a hlavně pro nás už i stereotypní), kde jsme si v restaurace Freud dali oběd a poté se přesunuli na vlak, se kterým jsme se po přestupu dostali až do Ostravy, kde jsme se někteří rozloučili a jeli domů .....

Není důležité mít příjemný zážitek, ale musí být silný!

Plány jsou od toho aby se měnily. A proto neplánuji :) Tedy krom nějakých základních plánů, jako je přijít zítra do práce či o víkendu zajet někam na výlet. Slovo „někam“ má zde velký význam, protože většinou se opravdu do pátku neví kam. Poslední výlet byl plánován na přes noc, s ubytováním a protože i s ženským pohlavím tak někde na ubytovně. Jenže ženy odpadly, a tak jsme se domluvili s kolegou z práce, že v neděli v před osmou na Svinově s odjezdem „někam“ do Jeseníků. V úvahu připadaly „Jindřichov ve Slezku, Zlaté Hory atd.“.

Je neděle ráno 5:30 sprcha dobalení a odchod z bytu na vlak. Jenže co čert nechtěl, vlak si z nádraží vyrazil klidně o minutu dříve. A tak se stalo, že mi po dlouhé době ujel vlak. Z Kopřivnice se do Ostravy pak dostat není jednoduché, autobus taky žádný a tak jdu na stopa a postupuji přes Příbor až do Skotnice, kde konečně chytám stopa, který mne zaveze do Hrabové na kruháč v Ostravě. Ještě jsem pořádně ani nevyjel a už mám v nohách cca. 10Km s 15kily na zádech. Nakonec jsme se dostali na vlakáč a tam se rozhodli, že pojedeme vlakem až do Jeseníku a tam se uvidí kam půjdeme. V Jeseníku jsme nalezli mapu a na ní našli Smrk, na který jsme se rozhodli vylézt.
Trasa z Jeseníků do Lipová lázně vede po silnici a tak po cestě když jsme narazili na restauraci a dostali hlad. Taky je už 14hodin a my ráno v sedm snídali pár rohlíků. V hospodě jejíž název si nepamatuji, jsme zdolali první vrchol: pivo Šerák :) Sice jsme na obyčejný zeleninový salát s kousky kuřecího čekali skoro hodinu, stálo to za to, neb bychom jinak na kopci pošli pak hladem. A jelikož jsme nabrali zpoždění, rozhodli jsme si cestu zkrátit vlakem o 5Km do Horní Lipové. Cena 11Kč za vlak stála za to abychom nahnali čas, který jsme ztratili čekáním na jídlo.

A začal konečně pořádný výšlap. 15Kg na zádech a zkratkami (jsou kratší, za to SAKRAMENSKY těžší) jsme se probojovali až na vrchol Smrk (1125m.n.m), kde jsme potkali bandičku lidí co vypadala stejně jako my, že mají v plánu někde přespat. A jelikož se už stmívalo a na Smrku jsme spát nechtěli (dost foukalo) začali jsme sestupovat níž do Petříkovic po modré značce. Podél cesty si teče svou potok Branná. Nádherné scenérie vody, dřeva a kamení!! V Petříkovicích již byla tma a tak jsme se šli navečeřet do restaurace H&P. Zde musím pochválit obsluhu, protože tak rychlou jsem ještě nikdy nikde nezažil. A to jsme tam nebyli sami. Uzené vařené koleno a Pšeničné dožínkové pivo nás naladilo na spánkovou vlnu a tak jsme ještě s bandou, kterou jsme potkali už na Smrku podebatovali kde budeme spát. Nakonec se nejlépe jevilo místečko u Větrolamu. Zde jsme taky přečkali noc v lesíku a pod šírákem. V noci sice byla hnusná kosa, ale spácák mi umožnil spánek v trenkách. Jen nos mi dost promrzl :(

Ráno před sedmou budíček, probrat se, pobalit se a hurá dál na kopce. Před námi nás čekal Šerák, a tak jsme mu šli naproti, neb sám se prý nepřiblíží. Po cestě jsme ještě dali ranní kafe a čaj z Ramzové lanovky se po červené vydali nahoru. Vzhůru po Koňské stezce, pojmenované po způsobu dopravy piva na Šerák (1350m.n.m.), jsme se vyškrábali s převýšením 601m do chaty Jiřího na Šeráku. Pár fotek, pivo a zmrzlinu a 45minut uteklo jak nic. Před námi nás čekal poslední vrchol a to Keprník (1422m.n.m). Cesta vede jako vždy z kopce dolů a pak zase nahoru. Ovšem zde pozor! Pokud si kupujete nové boty na hory, vězte že i když to není napsané v návodě k použití, musíte si je před výšlapem pořádně zavázat. Kdo tak neučiní, bude mít z toho puchýře, tak jako já které jsem si udělal při přechodu z Šeráku na Keprník. Takže, příště si pořádně zavázat boty, jasný? JASNÝ!!

Z Keprníku je příjemný i když stereotypní výhled na všechny strany. Ale cesta z něj na Červenohorské sedlo je úžasná. Plno borůvek, krásný les, tráva a rašeliniště. I když to tak nevypadá, od Trojmezí (1316m.n.m) vás čeká ještě překonat pár výškových metrů dolů a od Sedla pod Vřesovkou pár metrů nahoru. Zastávka na Vřesové studánce, ovlažení rtů a pak pocit posledních pár metrů výšlapu nahoru, vás osvěží tak příjemně, že celou cestu až do Červenohorského sedla se nezastavíte.

Z Červenohorského sedla jezdí autobusy do Jeseníku a do Kout n. Desnou. My se rozhodli vyzkoušet cestu přes Kouty, ale po chvíli jsme zjistili, že lepší by bylo jet přes Jeseník. Zvlášť, když musíte pak vlakem do Ostravy přesedat 4krát a cestu vám zpříjemní rychlík z Brna, narvaný až k prasknutí studentů.

Už jsme tááám?

Je pondělí a já se vracím zpět do reality všedního dne po příjemně stráveném víkendu v Moravském krasu na akci s názvem Vodohospodářská padesátka. Název této akce je odvozen od zúčastněných lidí. Na tuto akci mohou zaměstnanci firem co mají cokoliv společného s vodou. A proč padesátka? To netuším :) ani jedna turistická trasa z několika možných (cyklo + pěšky) nemá 50Km. Letošní rok nabídl tyto trasy : P26 , P35, P42, C94, C83, C61. „P“ znamená trasu pro pěší, „C“ zase cyklotrasu. Trasu, kterou jsme si vybrali byla P26 s těmito záchytnými body :

26 km: Skalní Mlýn – Punkevní jeskyně – rozhledna Podvrší (Veselice) – Sloupsko-šošůvské jeskyně – Holštejn – Ostrov u Macochy – jeskyně Balcarka – propast Macocha – Kateřinská jeskyně – Skalní Mlýn

Jana, David a já jsme z Ostravy vyrazili do Blanska přes Brno po poledni. Po páté odpoledne jsme dojeli do Penzionu Rech , mimochodem velmi příjemný penzion s pěkným zázemím i obsluhou. Zde jsme se nechali ubytovat. Dali jsme si večeři a posléze šli pro posledního člena naší výpravy Katarínou, na nádraží.

Po cestě jsme zkusili pivo Černá hora, které mně osobně moc nechutnalo. Mohlo se klidně jednat o špatné trubky, či cokoliv jiného, takže neodsuzuji. Již se setmělo a tak jsme na pokoji trošku popili ať se psychicky připravíme na zítřejší výšlap, dali skvělou čokoládu s oříšky a nevím kdy, šli spát.

Ráno budíček, který znamenal vlétnutí divé ženy do pokoje s hlasitým oznámením, že bychom už měli VŠICHNI vstávat. Co se dá dělat, tvrdá ruka zasáhla a my vyskákali z postele 5minut před normálním budíkem. Ranní hygiena, sbalit se, nechat si zabalit snídani a vyrazit na autobusové nádraží v Blansku.

7:42 a sedíc v autobuse se cítím ještě jako bych spal. Večer byl asi fakt krutý :) Autobus do Blansko, Skalní Mlýn jede asi 10minut. Zde proběhla povinná registrace účastníků a výšlap může začít. Takže, hurá do přírody za krásami Moravského krasu. A že jich po cestě je. Hned po 2kilometrech můžete navštívit Punkevní jeskyni celou trasu si můžete prohlídnout zde. Postupně do mapy budu zapisovat zajímavosti po cestě. Celou trasu jsme prošli bez žádných problémů, sem tam nám i svítilo sluníčko, ale nepršelo a to je hlavní! Nesmí samozřejmně chybět zpěv a tak jsme aspoň s Katarínou zpívali co to šlo. Všem, které jsme po cestě potkali a nelíbilo se jim to, se omlouváme.

V cíli jsme počkali než přijel autobus a my vyrazily zpět do Blanska. Nakoupili víno, brambůrky a brambůrky a poslední cesta pěšky z autobusáku do penzionu. Sprcha, večeře a … fotbal. Kdo se díval, určitě mi dá za pravdu, že Slovensko vs. Česká republika byl dobrý zápas, avšak popravdě si myslím, že Slováci hráli lépe, jen kdyby se nenechal slovenský hráč vyloučit. Poté se šlo z důvodu psychických spát (neb po fyzické stránce bych klidně dal ještě celou trasu znova).

Neděle ráno jsme si trochu prospali, i když jsme většina byly už v půl sedmé vzhůru (hm, co se dá dělat. Tak příště.) Uklidili jsme apartmán, sbalily si věci, vrátili klíče a šli si projít trochu Blansko směrem na autobusové nádraží. 11:15 měl sice autobus vyjet, ale pan řidič moc nespěchal tak přišel teprve ve dvacet ale přišel a to potěší. Jeli jsme se podívat do Punkevní Jeskyně a do Kateřinské jeskyně. Doporučuji, je to pěkná prohlídka a v Punkevní jeskyni i s plavbou po lodičce. Děkuji slečně v Informacích ve Skalním mlýně za uschování našich batožin.

Vše jsme stihli tak akorát, a měli jsme ještě čas aby jsme si dali kafe a čokoládu (nečekaně s oříšky). Autobus ze Skalního Mlýna přijel naštěstí na čas a my stihli vlak z Blanska do Brna, kde jsme si dali v nádražní restauraci oběd a poté nasedli na vlak domů.

V Moravském krasu je velmi krásná příroda

Dlouho se zde neobjevil žádný příspěvek do Loop songs.

Píseň, kterou zná snad každý i když neví co to vlastně poslouchá. Jedna se o píseň, která je zpívána velmi pocitově a zanechává v každém aspoň trochu emocí. Jedná se o píseň :

Nirvana  – Where Did You Sleep Last Night

Nejvíce jsem si ji oblíbil z koncertu „Unplugged In New York“. Kdo nezná, nebo ten který chce zavzpomínat : http://www.dailymotion.com/…ast-ni_music

Text najdete třeba zde, i s akordy.

Kde jsi včera byl, a s kým … ?

Začalo to nevinně koupením lístku v prosinci 2008. Sám bych si ten lístek nekoupil, ale pokud je s kým jít, tak proč ne. Vyzkoušet se musí vše a co jsem slyšel, COO byly vždy skvělé. A najednou, z ničeho nic, jsem si uvědomil jedno pondělí, že ve čtvrtek to začíná. Opravdu jsem úplně zapomněl kdy Colours Of Ostrava vlastně mají být. A tak mně to tak překvapilo, že mi vlastně vše bylo jedno. Nějak jsem se ani moc netěšil. Prostě jsem to bral za fakt, že ve čtvrtek jdu. V úterý jsem si ještě projel stránky www.colours.cz, abych zjistil co se „smí a nesmí“, nabalil věci neb jsem nespal doma a dále neřešil. Ve čtvrtek po práci, pln očekávání co mně čeká, jsem se upjal jen na Colours. V 18:00, stojíc v řadě na vstup, netušíc stále co mně čeká avšak již s nadšením, jsem byl poprvé blýsknut. (autor : David Weber )

Plocha, na které se rozléhá COO, je docela dost velká a v půli rozdělená řekou Ostravicí s jednou lávkou pro pěší. Což byl taky nejuzší bod, který se v sobotu večer tak zacpal, že rychlejší by snad bylo dostat se na druhou stranu přeplaváním. Po prostudování všech míst, kde se bude odehrávat COO, jsem si zašel na Niceland a Svjatra Vatra. Pak začlo na hlavní stage – „Česká spořitelna stage“ přivítání na COO moderátorem Janem Budařem, ředitelkou COO Zlatou Holušovou, zástupcem České spořitelny a primátorem Ostravy. Zahajovací „koncert“ si zahrál Michael Nyman Band a to ve stylu klasiky s trochou akce. Jeho tvorba je ozdobou filmů a zde byla ozdobou zahájení Colours of Ostrava.

Monika Načeva & Michal Pavlíček & DJ Five si zahráli a zazpívali ve stanu jménem TENT. Nevěděl jsem, co od nich čekat, neb jsem je neznal. Po prvních dvou skladbách jsem chtěl odejít, ale jakmile se do hry zapojil Michal Pavlíček, nemohl jsem se odtrhnout. Sice bylo ve stanu vedro, vydýchaný vzduch a dost smradu z cigaret a mariuhany, sem tam hodně přepálené volume (zvukaři si nevšimli nebo co?), jenže to vše přehlušilo mou chuť odejít spojením těchto tří interpretů. Prostě velmi zajímavé spojení a musím přiznat, že se mi velmi líbilo.

Tata Bojs & Ahn Trio jsou dvě skupiny, které zkusily prostě tvorbu společnou. O Tata bojs jsem měl tušení že existují, ale o Ahn Tri jsem neměl vůbec tucha. Příjemný pohodový poslech skladeb ale i jejich „konverzace“ s návštěvníky festivalu mne potěšila.

Den druhý byl stále ještě pracovní, a tak se trochu zapomnělo na COO a vytvářel jsem hodnoty, které jsem hned po práci zase zhodnotil v obchodě a nakoupil oblečení, které jsem se chystal nakoupit už dávno. A neberte mikinu, která vám sedne a ještě k tomu Kenvelo za 200,–

V 18hodin již zase na plácku COO a čekajíc na zbylé doprovody jsem přemýšlel, jestli půjdu na Fleret (které mám rád, ale nikdy jsem neviděl), nebo na LA-33 o kterých jsem nic nevěděl. Z demokratického hlasování třech lidí, vyhrál LA-33 a tak jsem se demokraticky odsunul se zbytkem na La-33. Nebyl jsem zklamán, neb hudbu jejich stylu mám celkem rád. Flerety prostě uvidím příště :)

Jamie Cullum byl pro mně maximálním zklamáním. Čekal jsem od něj víc, ale v mých očích se objevil jako frajer, který stokrát musí říct své jméno a svou kapelu představí potichu a vlastně minimálně. Vidět ho jak skáče po pianu mi ještě nabídlo myšlenku že se neumí chovat k cizím věcem. Netuším jestli měl nějakou píseň svou, ale většinu jsem už znal od jiných interpretů akorát on jich většinu zkazil. Ale jinak je to dobrý komik, to mu nemůžu odpárat. Důležité je se umět prodat. Tak ať mu to tak dále jde.

Asian Dub Fundation velmi dobrá skákačka. Na odreagování od celého dne a hlavně abych se dostal z Cullumovy depky perfektní. Sice jsem většinu skladeb neznal, ale Flyover snad zná většina lidí, aspoň z poslechu.

Den třetí mne po skvělém pátku lákal na skvělý Line-up. Začalo se skupinou Nightwork o kterých jsem měl mínění, že na ně za boha nepůjdu. To tím, že jsem od nich znal jen jeden song. Jana mne však ukecala a nelituji toho. Skvělý hlas, skvělá zábava, skvělá show, skvělé vše. Čili začátek začal velmi příjemně.

Divadlo Veselé skoky se scénkou Baby Box předvedlo scénku, která nebyla marná ani superní. Jednoduše pohodové divadlo s pohybovými prvky.

Avšak Divadlo Sklep předvedlo opět a zase skvělý výkon. Je pravda že jsem na nich byl poprvé, ale už jsem viděl scénky na videu a z poslechu známých. Scénka byla speciálně pro Colours Of Ostrava s názvem Besídka. scénka byla trochu delší, takže jsem nestihl Johnny Clegga, což mne nemrzí. Divadlo Sklep za to stálo. Zde jsem byl podruhé zachycen stále sápajícími fotografy (originál : Miroslav Kucej )

Morcheeba byla další zklamání, neb jejich nová zpěvačka nedosahuje takových kvalit jako Skye Edwards. A tak jsem opustil stage a šel si koupit něco k jídlu. Třeba předražené halušky za 30Kč 100gr. A při nakupování jsem si aspoň zabroukal „Rome Wasn't Built In A Day“.

Jaromír Nohavica (Jarek) ..... co k tomu říct. Úžasné. Nejen díky němu, ale i díky publiku, kterého tipuji přes 10tisíc na hlavní stage. Hlava na hlavě, fanda na fandovi. Nepopsatelný pocit při pohledu kolik lidí tam bylo. Ono člověk vlastně ani neviděl kde to končí, když stál vepředu, ale tahle fotografie leccos napoví. Tleskalo se ještě dřív než Jarek nastoupil na scénu a nepřestalo (krom mezer v písních kde se to nehodilo) do konce. Ještě asi 5minut po konci však stále ještě znělo „Jarek, Jarek, Jarek!“ za doprovodu potlesku diváků. Poté se dav odebral směr stan TENT, kde hráli N.O.H.A. Nebýt toliko lidí co se tam valilo, tak bych zašel. Jenže bohužel, nevlezl jsem se. Tak se šlo do postele. Tedy jelo (díky Jiříku).

Den třetí a poslední už nemohl nabídnout takové kvality jako předešlé dny, ale nabídl mi skvělou skupinu „Mňága a Žďorp“ po kterých jsem se vzdal a šel domů si užít klidu a spánku. Chtěl jsem sice navštívit i jiné interprety, ale nerad bych spal pod mostem, neb vlaky nečekají až skončí Colours Of Ostrava 2009.

Zhodnocení celého Colours Of Ostrava 2009 se dá shrnout do několika slov. *Perfektní line-up. Perfektní pořadatelská práce. Žádný velký bordel, pohoda a žádní opilci. A i počasí vyšlo." Šlo tedy o velmi dobrý krok a i když nevěřím, že příští rok bude lepší než tenhle, stejně si lístky koupím abych se nechal překvapit dalším ročníkem.

Postřehy:
- Náramek nahrazující vstupenku mohl mít kratší ocásek.
- Špatná orientace v prostoru pro neznalé. Najít východ bylo někdy o nervy.
- Stan TENT byl nechutně malý pro tolik lidí. A ještě k tomu se špatným zvukem.

+ Průběžné čištění areálu s dostatkem košů, do kterých opravdu návštěvnici vhazovali své odpadky.
+ Toi Toi mobilní rakety pro chlapy.
+ Místa s pitnou vodou.
+ Možnost odložit si batožinu za 40Kč na celý COO
++ Nádherná dvojitá duha v pátek (kolik vás to stálo, pořadatelé?)

Na Colours of Ostrava se nezapomíná