Radim kovo místečko

Jak už to tak bývá, tak z 20 lidí, jenž byli pozváni na výlet, jsme se ve vlaku ráno potkali jen Ivánek a já. Neděle 14. února a –7°C. Přes noc jsem toho moc nenaspal, protože jsem šel spát až kolem jedné a vstával v 6 ráno. Věděl jsem, že v 8:09 jede vlak z Ostravy do Vrbna pod Pradědem a odtud se vydáme jaksi „někudy“ nahoru :) Je 10hodin a Ivánek a já ve Vrbně přehodnocujeme situaci a čekáme na autobus, který nás vyveze do Karlovy Studánky ke Hvězdě. Mezitím jsem přehodnotil i situaci v oblečení a dávám na sebe spodky.

Půl jedenácté a my vyrážíme dolů z Hvězdy na modrou a žlutou značku k K.S. Hubert. V jedenáct začínám počítat čas, vyrážíme vzhůru do kopce. Jdeme „po“ asfaltce, kde asfalt je asi metr pod sněhem. Pokračujeme k Rezervace Bílé Opavy i přesto že „Horská služba nedoporučuje pohyb po turistických cestách v údolí Bílé Opavy po dobu sněhové pokrývky“ , kde se trasa dělí na žlutou a modrou. Zde jsme si vybrali trasu náročnější, jak píšou i cedule „Turisticky náročná stezka“. Nepamatuji si, kdy jsem šel cca 2Km skoro 3hodiny. Ovšem žlutá trasa vedla kolem potoka, který kolem sebě měl jen bílou pokrývku a kde jsme se propadali po pás do sněhu. Nejvíce vás naštve, chození pořád nahoru a dolů. Avšak krajina kolem této stezky je nádherná. Dýchá na vás ticho, klid, divočina, prostě krása. Nedoporučuji tam chodit v zimě, neb je to opravdu dost náročné, ale pokud se na to cítíte a máte rádi výzvy, tak dokud je sníh navštivte údolí Bílé Opavy.

Poté jsme se napojili zpět na modrou a pokračovali směr „Pod ovčárnou“, kde nás čekalo další sněhové překvapení. Zase jsme se co tři metry propadali minimálně po kolena a nejvíce mně překvapila cedule „Turistická cesta v zimním období uzavřena.“ Zvláštní, že tohle napíšou těsně před koncem výstupu :) A tak pokračujeme, já už s promočenými boty protože při propadání, se mi dostal sníh o ponožek a roztál, na Barborku, kde si dáváme Kofolu a dostáváme skvělý nápad. Na Praděd je to přímou cestou „pouze 650metrů“ a tak to místo obcházení, kde by jsme šli přes 2Km, vezmem prostě přímo k vrcholu. Po dlouhé době se musím přiznat, že jsme vymysleli opravdu volovinu. Po půl hodině brodění po pás ve sněhu a do strmého kopce jsme ušli asi 50metrů, kde jsme se dostali k stoupání, který jsme už nemohli v tom sněhu zvládnout. Vzdali jsme to a vydali se zpět abychom si tuto „zkratku“ obešli.

Před 18tou hodinou se na chodbičce na Pradědu (1491m.n.m. + 146,5m televizní věž = 1637m.nm.) ohříváme a svačíme oběd a zároveň večeři, ukryté v jednom chlebu a kousku čokolády. Vytrváváme asi 20minut a musíme pomalu mizet, protože se stmívá. Rozhodujeme se jít zpět na Hvězdu, ale po cestě z Ovčárny. Procházíme kolem rozcestí Ovčárna, Barborka, Praděd a už je tma, což nám napovídá, že autobus z Ovčárny opravdu žádný nestihneme a tak zrychlujeme abychom zkusili stihnout aspoň něco na Hvězdě. Dole jsme za 40 minut (cca 6km) kde zjišťujeme, že nám jede naštěstí autobus za 20minut. A Fáze 1. cesty domů je a námi. Avšak musíme jet do Bruntálu, protože z Milovic nad Opavou nám jede vlak tak, že ho nestíháme kdybychom jeli do Vrbna.

Tak jsme se po dlouhé době svezli z konečné na konečnou autobusem, cena 42Kč, Fáze 2. cesty domů zase zdárně za námi. V Bruntále chytá vlak zpoždění a já se modlím ať stihneme přestup v Opavě, jinak se domů dneska nedostanu. A tak Fáze 3. cesty domů začíná být nahnutá a bojíme se aby se povedla jako dvě předchozí fáze. Při čekání se zapovídáme se slečnou, která zrovna nadávala na autobusy, protože prostě nejeli vůbec. Tak je ráda za vlak :) A povídáme ji kudy jsme šli. Prý jsme blázni …
Je těsně před půlnocí a já doma po sprchování ulehám do postele a jsem rád z vydařeného, i když dost náročného výletu.

Zde je trasa na mapách google.

Ne každá zkratka je zkratka

Jako každý rok se pár bláznů vydává na menší, noční, zimní, tůru. Výjezd z Ostravy před desátou, pro některé přímo z práce. Jízda vlakem byla startovní čára pro dosažení druhého cíle, pořádně zapít Kantorovi narozeniny. Dosáhnout Lysou horu nebylo složité. Důležité je vylézt v Ostravici z vlaku (dost těžká psychická překážka), a vydat se prostě nahoru bez chtíče to po cestě vzdát. Ve složení oslavenec Kantor, Petra, Robert, Kmínek, Ivánek a já jsme obě dvě podmínky zvládli. A tak jsme se po druhé hodině ranní objevili na vrcholku, kde jsme se uhnízdili do tepla v chodbičce rádiového vysílače. Při cestě dolů, jsme s rozdělily dvě skupiny, kdy jedna si to šlapala přes Lukšinec a druhá (Ivánek a já) si razila cestu dolů přes Malchor. Razili doslovně, protože místy bylo po pás navátého sněhu. Naštěstí pod Ivančenou již začala stezka být vyšlapaná. Po cestě jsme potkali i hlídače trasy, sněhuláka. Přestože jsme to vzali „zkratkou“ přes Hotel Bezruč a Satinu (U korýtka), byli jsme na nádraží ve Frýdlantu poslední :)

Je pondělí 25.ledna roku 2010, půlnoc. Venku –21°C. Právě jsem se vrátil z nedělního výšlapu na Smrk. Cíl byl dobít Smrk a hlavně vyfotit západ slunce.

Je ráno, neděle 24. ledna roku 2010, 8:30. Vstávám, abych se mohl nachystat na dnešní pochod na Smrk s úmyslem nafotit s přáteli západ slunce. Moc se mi nechce, ale nakonec jsem se v devět z pelechu dostal. Vlak mi přece jen jede až skoro v jedenáct. Pomalu, ale jistě si připravuji oblečení, foťáky, stativ, čelovku a celou výbavu na hory. A jelikož při pohledu na teploměr, mi zamrazilo z těch –17°C v zádech, jsem se rozhodl si do batohu, pro jistotu :), přibalit i mikinu a spodky. Teplý čaj, vrcholovka s Jägermeisterem a jeden chléb se salámem bylo vše co se mi do batohu krom věcí zmíněných výše vlezlo. Obléct si kalhoty, ponožky, funkční tričko, Softshellovou bundu , boty Zamberlan a rukavice a hurá na vlak.

Je 13:00 a v sestavě Já, Ivánek, Jiřík, Lenka, Maro a Lucka, se ocitáme na Ostarvici. Plni elánu vykračujeme směr Smrk. A z toho všeho čerstvého vzduchu, který v Ostravě není, nemůžeme pořádně dýchat. Což pravděpodobně způsobovala spíše zima, než ten čerstvý vzduch. Ještě jsem zapomněl připomenout, že jsem si ve vlaku raději ještě oblékl spodky. Přece jen byla větší zima, než jsem si představoval, když jsem vycházel z domu.

14:30 a my pravděpodobně v půli cesty, začínáme mít pocit, že z focení nic nebude, protože všude kolem je stále ještě inverze. Aspoň se občerstvíme, dáme čaj, někteří svlečou mikiny, a pokračujeme dále. Na vrchol jsme dorazili kolem čtvrté hodiny, což je dobrý čas na západ slunce, které mělo zapadnout v 16:38, ale jen tehdy, pokud není skryto za mraky. Hold, focení nám až tak dobře nevyšlo jak jsme plánovali. Ale jelikož Ivánek sebou vzal Petanque, tak jsme si na smrku po svačince, vrcholovce Jägermeistera a vrcholovém Shocku, dali pár her této skvělé hry. Je možné si myslet, že se tato hra hraje v létě a na jiných místech, ale věřte, že na Smrku to stojí za to. A mimochodem vždy vyhrála Lucka. Gratuluji, s koulema to umíš :)

16:40. Zapadlo slunce (které stejně nešlo vidět přes mraky), a začalo se dost ochlazovat. Proto jsme se pořádně navlekli, nasadili čelovky a s představou teplé vany spěchali zpět dolů po žluté stezce. Šlo se celkem příjemně, až na roztrhlé kalhoty u Lenky, a jednu super zkratku, která byla nepochopitelně kratší :)

Je 18:40 a partička zmrzlíků, vchází do restaurace, kde si objednává čaje a rumy, něco malého na zkousnutí a pomalu rozmrzá. Já už se pomalu připravuji na to, že budu muset v té zimě čekat na nádraží v Ostravě skoro dvě hodiny. V půl osmé, se loučíme s Luckou a Marou, který jde mimochodem na noční šichtu (blázen!) a sedáme do vlaku.

Po deváté hodině, teplota –20°C, se ocitáme v Ostravě na hlavním nádraží. Ivánek a já, neb s Jiříkem a Lenkou jsme se rozloučili o pár zastávek dále. V této zimě jsme se museli snížit pod úroveň a vlézt si do Bistra, kde bylo o dost tepleji než v hale. Vlaky ze směru Studénka mají zpoždění. Snad zapříčiněno výlukou na trati Svinov – Hlavní, oprava trakčního vedení, jízda po jedné koleji. Po desáté hodině mně opouští i Ivánek a já si čekám na již zpožděný vlak do Studénky, kde bych měl mít přípoj za 3minuty do Suchdolu. No uvidíme, když už máme deset minut zpoždění a vlak ještě nepřijel.

Deset minut po pravidelném odjezdu vlaku, mi přijíždí osobní vlak směr Studénka. Sednu si do vozu, kde je taková kosa, že nemá cenu se ani vyslékat. Teplota stejná jako venku, jen uvnitř při jízdě ještě fouká :) Přijde průvodčí, a nabízí mi, ať si přesednu do jiného vagónu, že tenhle jediný nemá utěsněná okna a tak je tam zima. No nemám já to ale štěstí? Co mně ovšem mnohem více překvapilo, byla informace, že tento vlak jede mimořádně až do Suchdolu nad Odrou, takže nemusím přesedat :) Jupíjajou :) Akorát mi to zkazila informace, že tam jede kvůli toho, že v Jeseníku někoho přejel vlak, a tak jedeme do Suchdolu pro lidi, kteří se tam asi dostanou autobusem. Ze Studénky odjíždíme jako osobní vlak bez čísla a Hladké Životice projíždíme. Tohle se mi stalo poprvé a předpokládám, že i naposled. Cesta domů, byla velmi krutá. Mrzli mi už prsty na rukách a tak jsem se domů těšil jak nikdy.

Mám rád zimu, ale tohle je kruté

Vydat se na Pustevny lze mnoha směry. My jsme si pro nedělní listopadový den vybrali výstup z „Trojanovice,, Na Pinduli“ směrem na kapličku Cyrila a Metoděje, kde jsme nešli po modré, jak je značená v mapách, ale „zkratkou“ po černé. Poprvé v životě jsem viděl černou značku. Nemám tušení, zda-li byla turistická. Posuďte sami :

Po včerejším barabováním v hospodě s kamarádem do jedenácti a vypití pěti piv se mi popravdě nešlo moc perfektně. Naštěstí jsme šli jen dva a ani Jana na tom nebyla moc fyzicky dobře, tak jsme mohli jíti pomalu a rozvážně. Ivánek se po mnohem delším barabování bůhví kde, ani ráno neukázal u vlaku takže pravděpodobně střízlivěl a na hory neměl náladu. Posledních pár metrů výškového rozdílu, než dojdete na cestičku z lesa ven, je trošičku náročnější, ale proti naším normálním výšlapům pořád nic. Poté se vydáte směrem ke kapli Cyrila a Metoděje, kde vás čeká poslední pořádný kopec. A to asi 50metrů výškových (hodně velkým odhadem). Však se podívejte sami na fotografii z vrchu dolů (vpravo dole je konec) :

Poté vás už přivitá krásná dřevěná kaple s vysokým nápadným vysílačem. Akorát pro některé je asi nenápadný protože prý ten vysílač tam nikdy nebyl ..... (no comment :) ) Nebo vy ho snad taky neznáte? :

Kousek od těchto dvou „meeting pointů“ je velmi pěkná restaurace, kde nám kafe a kofola dodala trochu svěžesti a chutě pokračovat po rovince dále směrem k Radegastovi, pánovi Pusteven (aspoň já ho tak beru). :

Pokračujeme dále směrem k lanovce a známé chatě Tanečnice, kde jsme si dali skvělou Valaškou zelňačku. Po krátkém odpočinku v pěkně zařízené chatě, kde jsme dokonce našli i masážní křesla, jsme se vydali dolů pod lanovku směr Ráztoka. Samozřejmě pěšky!! Dále jsme mohli jít ještě pěšky do Frenštátu, ale když už jel z pod lanovky autobus, tak jsme na něj sedli a nechali se odvézt na nádraží, odkud jsme vlakem pokračovali domů …

Pustevny mají své kouzlo, které získáváte častějším pobytem v těchto místech

Jednoho krásného dne se rozhodnete, že půjdete v sobotu na výlet. Prostě normální plán: Vstanout, nachystat si nějaké věci, vykouknout ven, a sbalit si ještě raději bundu a vyrazit na vlak. Člověk si trochu ve vlaku zdřímne a tak se probudí na konečné … Ostravice, vystupovat! S Janou jsme si koupili něco na snídani a sedli do čekárny, kde vyčkávali na příjezd Ivánka. Půlhodinka čekání na nádraží nás docela dostala tím, že ze směru od Smrku přicházeli lidé celí zmoklí až na kost. Ale my se nebojíme a vyrazíme, hned jak Ivánek přijede. Což se zanedlouho stalo a plni elánu mohli vyrazit.

Pláštěnky na sebe a hurá do lijáku jak banda magorů. Když si tak v tom dešti šlapeme na kopec, říkáme si: Kdo by v sobotu v celkem zimě a v takovém lijáku šel na Smrk? Málokdo, a tak budeme mít výšlap jen pro sebe. Jenže pravda byla jiná a po cestě jsme potkávali s podivem velmi hodně dalších „magorů“ jako jsme byli v té chvíli my. A není nad to lézt na kopec a proti vám se valí plno vody, jako by jste šli v potoku, celí mokří a v nepromokavých botách se vám začíná formovat bazének. Prostě labůžo pro zápal plic :) Ale počasí nás nějak netrápilo, spíš bylo s podivem kolik lidí se proti nám hrne. Tolik turistů jsem viděl snad jen když jsem šel na Lysou v nějaký svátek a při nádherném počasí. A nejvíce nás dostalo, když jsme vyšlapali na kopec, a tam se tyčil stan!! Ano, opravdový stan a vypadal, že už tam chvíli trčí. V tu chvíli, kdy k nám přišel majitel stanu a chtěl po nás nějakou kartičku nám to tak trochu docvaklo. Nějaký závod asi. A ono, že jo. Tento víkend se konalo 5BV . Chudákovi organizátorovi byla již evidentně kosa, a prý mu došel i teplý čaj. A přítelkyně mu spala ve stanu :) My měli sebou teplého čaje dost, a tak se rozdělily, dodali energii i v podobě Jagermaistera, což asi vycítila přítelkyně ve stanu a vylezla si taky pro nějaké to „teplo“ :) Poté udělali pár fotek a šupali jsme dolů.

Po cestě ze Smrku dolů, kousek po modré a pak po žluté značce, jsme pojedli a Ivánek něco i nafotil :) Ono vlastně všechny fotky, co jsou tady fotil Ivánek.

Příchod do Ostravice (poslední cca 1Km jdete kolem cesty a je to silně nezáživné, a hlavně pro nás už i stereotypní), kde jsme si v restaurace Freud dali oběd a poté se přesunuli na vlak, se kterým jsme se po přestupu dostali až do Ostravy, kde jsme se někteří rozloučili a jeli domů .....

Není důležité mít příjemný zážitek, ale musí být silný!