Radim kovo místečko

Plány jsou od toho aby se měnily. A proto neplánuji :) Tedy krom nějakých základních plánů, jako je přijít zítra do práce či o víkendu zajet někam na výlet. Slovo „někam“ má zde velký význam, protože většinou se opravdu do pátku neví kam. Poslední výlet byl plánován na přes noc, s ubytováním a protože i s ženským pohlavím tak někde na ubytovně. Jenže ženy odpadly, a tak jsme se domluvili s kolegou z práce, že v neděli v před osmou na Svinově s odjezdem „někam“ do Jeseníků. V úvahu připadaly „Jindřichov ve Slezku, Zlaté Hory atd.“.

Je neděle ráno 5:30 sprcha dobalení a odchod z bytu na vlak. Jenže co čert nechtěl, vlak si z nádraží vyrazil klidně o minutu dříve. A tak se stalo, že mi po dlouhé době ujel vlak. Z Kopřivnice se do Ostravy pak dostat není jednoduché, autobus taky žádný a tak jdu na stopa a postupuji přes Příbor až do Skotnice, kde konečně chytám stopa, který mne zaveze do Hrabové na kruháč v Ostravě. Ještě jsem pořádně ani nevyjel a už mám v nohách cca. 10Km s 15kily na zádech. Nakonec jsme se dostali na vlakáč a tam se rozhodli, že pojedeme vlakem až do Jeseníku a tam se uvidí kam půjdeme. V Jeseníku jsme nalezli mapu a na ní našli Smrk, na který jsme se rozhodli vylézt.
Trasa z Jeseníků do Lipová lázně vede po silnici a tak po cestě když jsme narazili na restauraci a dostali hlad. Taky je už 14hodin a my ráno v sedm snídali pár rohlíků. V hospodě jejíž název si nepamatuji, jsme zdolali první vrchol: pivo Šerák :) Sice jsme na obyčejný zeleninový salát s kousky kuřecího čekali skoro hodinu, stálo to za to, neb bychom jinak na kopci pošli pak hladem. A jelikož jsme nabrali zpoždění, rozhodli jsme si cestu zkrátit vlakem o 5Km do Horní Lipové. Cena 11Kč za vlak stála za to abychom nahnali čas, který jsme ztratili čekáním na jídlo.

A začal konečně pořádný výšlap. 15Kg na zádech a zkratkami (jsou kratší, za to SAKRAMENSKY těžší) jsme se probojovali až na vrchol Smrk (1125m.n.m), kde jsme potkali bandičku lidí co vypadala stejně jako my, že mají v plánu někde přespat. A jelikož se už stmívalo a na Smrku jsme spát nechtěli (dost foukalo) začali jsme sestupovat níž do Petříkovic po modré značce. Podél cesty si teče svou potok Branná. Nádherné scenérie vody, dřeva a kamení!! V Petříkovicích již byla tma a tak jsme se šli navečeřet do restaurace H&P. Zde musím pochválit obsluhu, protože tak rychlou jsem ještě nikdy nikde nezažil. A to jsme tam nebyli sami. Uzené vařené koleno a Pšeničné dožínkové pivo nás naladilo na spánkovou vlnu a tak jsme ještě s bandou, kterou jsme potkali už na Smrku podebatovali kde budeme spát. Nakonec se nejlépe jevilo místečko u Větrolamu. Zde jsme taky přečkali noc v lesíku a pod šírákem. V noci sice byla hnusná kosa, ale spácák mi umožnil spánek v trenkách. Jen nos mi dost promrzl :(

Ráno před sedmou budíček, probrat se, pobalit se a hurá dál na kopce. Před námi nás čekal Šerák, a tak jsme mu šli naproti, neb sám se prý nepřiblíží. Po cestě jsme ještě dali ranní kafe a čaj z Ramzové lanovky se po červené vydali nahoru. Vzhůru po Koňské stezce, pojmenované po způsobu dopravy piva na Šerák (1350m.n.m.), jsme se vyškrábali s převýšením 601m do chaty Jiřího na Šeráku. Pár fotek, pivo a zmrzlinu a 45minut uteklo jak nic. Před námi nás čekal poslední vrchol a to Keprník (1422m.n.m). Cesta vede jako vždy z kopce dolů a pak zase nahoru. Ovšem zde pozor! Pokud si kupujete nové boty na hory, vězte že i když to není napsané v návodě k použití, musíte si je před výšlapem pořádně zavázat. Kdo tak neučiní, bude mít z toho puchýře, tak jako já které jsem si udělal při přechodu z Šeráku na Keprník. Takže, příště si pořádně zavázat boty, jasný? JASNÝ!!

Z Keprníku je příjemný i když stereotypní výhled na všechny strany. Ale cesta z něj na Červenohorské sedlo je úžasná. Plno borůvek, krásný les, tráva a rašeliniště. I když to tak nevypadá, od Trojmezí (1316m.n.m) vás čeká ještě překonat pár výškových metrů dolů a od Sedla pod Vřesovkou pár metrů nahoru. Zastávka na Vřesové studánce, ovlažení rtů a pak pocit posledních pár metrů výšlapu nahoru, vás osvěží tak příjemně, že celou cestu až do Červenohorského sedla se nezastavíte.

Z Červenohorského sedla jezdí autobusy do Jeseníku a do Kout n. Desnou. My se rozhodli vyzkoušet cestu přes Kouty, ale po chvíli jsme zjistili, že lepší by bylo jet přes Jeseník. Zvlášť, když musíte pak vlakem do Ostravy přesedat 4krát a cestu vám zpříjemní rychlík z Brna, narvaný až k prasknutí studentů.

Už jsme tááám?

Sobota je stvořená pro večerní grilování s kamarády a nějaké to popíjení. Pokud však víte, že v neděli jdete na kopec, a máte zkušenosti s pitím před výšlapem, budete se snažit buď pít málo nebo se opít rychle ať můžete do rána vystřízlivět.

Ráno v osm budiček, vyprat, pověsit prádlo uklidit a nachystat se na hory. Po deváté hodině jsem již startoval auto a jel směr Frýdek-Místek, kde jsem počkal na pěknější a milejší stvoření než jsem já. Jana a Káťa přijeli vlakem podle plánu a mohlo se přemýšlet odkud se vůbec na ten krásný kopec ve tvaru „U“ vydáme. Rozhodnuto byla Morávka a tak jsme autem pokračovali až na místo startu. Morávka je malá, ale docela protáhla vesnice a někde v uprostřed je parkoviště, kde se dá nechat auto a odtud vyrazit do kopců.

Cesta po zelené i přes mírné převýšení byla pro některé docela náročná, neb neznají poučku kterou jsem psal v úvodu. Ale kloubok dolů, zvládla celý výšlap bravůrně i přes kocovinu. Postupným stálým a mírným stoupaním stále po zelené značce dojdete až na Pomník padlých partizánů na Travném (891m.n.m). Zde si můžete spočnout, ale lavičku nenajdete :) Odtud je již celé cesta pohodičkou, neb stoupání nedosahuje žádných velkých převýšení. Dá se říct, že je to „skoro!“ po rovince. Po asi 1,5Km dojdete na vylesněné místo, kde se nachází stříška s posezením. Zde si můžete odpočinout, podívat se na mapu „Kudy dál“, dát si svačinu a něco nafotit.

Hlavně nezlenivět a v pravý čas se vydat dále. Pokračujeme stále po zelené přes Malý Travný (1099 m.n.m.) až na Travný – roczestí, kde se rozdělují cesty a opustíme zelenu směrem na vrchol Travný po modré stezce. Tenhle kousek je velmi pěkný, i když je všude kolem vás skoro 100% vlhkost a ještě k tomu poprchává. Při dobití vrcholu zjistíte, že nejste na místě kde chodí moc turistů, neb je celý vrchol pokryt flórou od keříků po stromy tak hustě, že se opravdu musíte držet jen vyšlapaných stezek. Najdeme zde i vzpomínku na ztracené dítě.

Zpět se můžete vydat stejnou trasou jako jste přišli, nebo jako my dále po modré až do Pražma, kde po asfaltové cestě pokračujete zpět na start. Vedle se nachází hned hotel s restaurací, a tak příjemné občerstvení po tůře bodne. Sednout do auta, nezpomenout nechat nastoupit i spolucestovatelé a v klidu s pocitem perfektního výletu vyrazit domů.

Na Travném je opravdu dost trávy

Velká Čanotrye, po polsku Czantoria Wlk (nebo taky Wielka Czantoria), je nejvyšší vrchol Slezkých Beskyd. GPS: 49°40'43.797"N, 18°48'15.856"E

Chcete-li si udělat výlet s rodinou, s kamarády nebo jen sami na horu s výhledem do tří států, je to ten správný vrchol Moravy. Na severu se rozléhá rovinné Polsko s řekou Wislou tekoucí městem Ustroň. Na jihovýchodě se rozpíná panorama Slovenských hor Malá Fatra a Tatry a Javorníků, které již převládají na české straně. Západ zobrazuje nádherné panorama vrcholků Beskyd.

Cest kudy dosáhnout vrcholu je dosti. Nejschůdnější cesta je z Polska, kde se nachází lanovka která vás vyveze pod vrchol odkud se dále vydáte po červené. Jelikož jsem tudy nikdy nešel, tak nemůžu říct jaká tam je cesta. Mé výstupy na Čanotryji byly vždy z Nýdku. Není to nejlehčí trasa pro lidi, kteří sedí doma na dupě u bedny, nebo u bedny v hospodě. Ale pro občasné turisty, je to až na posledních pár metrů vcelku lehká procházka. Červená turistická značka vás vyvede až na Horskou chatu Čantoryje. Zde je hodně místa na válení se v trávě a hrátky na „jsem v Polsku, jsem v České republice“.

Odtud je to asi 500metrů na rozhlednu a vrchol Velké Čantoryje.

Pokud vyrazíte za jitra, kdy je ještě docela vlhko určitě narazíte na mloky.

Při špatném počasí, zažijete trochu zklamání

Mazácké vodopády jsou krásné stejně jako celé Beskydy. Nádherná scenérie tvořená živly země. Kamení tvarované tekoucí vodou již několik tisíc let vás nadchne stejně jako roklina vytvořená potokem Mazák. Cesta k vodopádům je ale velmi nebezpečná a méně zdatní „turisti“, bez kvalitní obuvi a nějakých zkušeností by neměli riskovat se do těchto míst dostat.

Z fotek to tak nevypadá, ale tady je roklina asi 10metrů (a více) hluboká :

17ti metrový vodopád s asi 20metrovým vlnitými kaskády :

Na další fotce vidíte 17ti metrový vodopád :

Fotky jsou nic moc. Ale jsem rád i za tyhle „skicy“. Nebyla to žádná prdel fotit bz stativu na tomto místě. Příště vím, jak se vybavit a tak se budu těšit na lepší foto výsledky. Po mazáku si můžete klidně zajít ještě na Lysou horu :)

autor modelu Jan Miklín

Mazácké vodopády jsou největší v Beskydech

V neděli 10.května 2009 jsem si udělal menší výlet do Beskyd a tentokráte na Smrk GPS : 49°30'29.561"N, 18°22'13.454"E

Po sobotní oslavě, akci se sice nevstávalo nejlépe, ale vzbudil jsem se sám bez budíku v 5:55 a tak jsem se začal chystat. Nejhorší bylo vymyslet co na sebe a jaké boty si vzít. Strašili mne, že na Lysé je ještě půl metru sněhu. Zapl jsem tedy počítač mrkl na webku a na Lysé ani stopy po nějakém sněhu či blátě. Tudíž šustky, tričko a mikina a boty lehké vycházkové. A nejdůležitější součást výbavy, pláštěnku.

Zpáteční cena za vlak 141,– Kč a jedeme. Na Ostravici poslední nákup důležitého vybavení (voda a nějaké čoko pro energii). Vyrazili jsme po červené stezce směrem na Smrk – sedlo. Velmi krásná krajina kterou jsme procházeli a nádherné teplé a v lese přívětivé počasí, nás velmi potěšilo.

Po první zastávce někde v půlce začala ta nejkrásnější část výšlapu. Žádné prudké převýšení, samé kličkovaté skoro rovinky a sem tam kupka sněhu.

Kdo nezažije výstup na Smrk, neví o jak nádherný výlet přicházi. celou dobu jde vidět údolí pod Smrkem (Ostravice, Frýdlant, Frenštát) a Lysá Hora.

Od Smrk-Sedlo je asi 1Km chůze s převýšením 100metrů. Během tohoto kilometru jsme šli celou dobu po sněhu. ano, opravdu je květen :)

Pokud dorazíte na vrcholek, můžete si slézt kousek níž, kde se můžete pokochat výhledem na krajinu.

Cestu dolů jdete jsme šli zpět na Smrk-Sedlo a dál po žluté stezce směr vodní nádrž Šance. Jde se i kousek po cestě, jen nesmíte se koukat po okolí a hledat značky, protože se nejde celou dobu po silnici, kde mimochodem auta a kolaři jezdí jako hovada, ale zahnete do lesa, kde jdete kolem kouzelného zlomu, který vytvořila krajina z kamenů. Projdete po cestě kolem Šance až k hrázi, odkud můžete jít kolem Mazáckých vodopádů až do Ostravice. Ti otrlejší jedinci, mohou zkusit jít bosky, ale nedoporučuji. Ještě teď mi z toho ve šlapách píchá. Pláštěnka se vyplatila, nebo během cesty z Šance na Ostravici dvakrát docela silně zapršelo.

Beskydy jsou opravdu krásné